Navzájem se neznají, přesto mají hodně společného. Přerované Věra Jahodová a Radim Zapletal začali před třiceti lety vyrábět dobové kostýmy. Ona dodnes šije z látky kroje, on tepe do železa a plechu při výrobě historické zbroje.
Kroje pro Trávníček
Prsty má rozpíchané od jehly. Oči bolavé od šití. Ale když děti z folklorního souboru vystoupí na jeviště v jejích krojích, hodiny strávené šitím a vyšíváním jsou vykoupené velkou radostí. Tak mluví o svých pocitech Věra Jahodová z Přerova, učitelka v penzi, jejímž koníčkem je šití krojů. Miluje hlavně ty přerovské, které bez nároku na mzdu chystá pro padesát dětí ze souboru Trávníček.
„Kroje jsou můj život. Kam se u mne v jednom pokoji podíváte, tam najdete rozešitou sukni, halenku, vestu nebo ozdobné stužky. Miluji folklor a vše, co je s tím spojené,“ vysvětluje Jahodová své nadšení.
První kroje vytvořila už před třiceti lety pro dětský soubor Bečvánek. Tehdy se také poprvé seznámila s tím, jak vypadá pravý přerovský kroj, jaké musí mít zdobení a výšivky, které jsou také její doménou. Obětavě dolaďuje i detaily a co není schopna sama vyrobit, sežene na trhu. Pro jednu speciální paličkovanou krajku se dokonce vydala až k výrobci do Vídně. Ctít musí střihy, barvy i místní specifika, a aby se „nesekla“, radí se s přerovskou etnoložkou.
„Typickou barvou pro sukni je tmavě modrá a zelená. Pamětníci vzpomínají, že přerovské ženy zhruba před sto lety barvily v barvírně na Velké Dlážce plátno odvarem z kopřiv,“ říká Jahodová. A protože dobové materiály vzal čas, musí na trhu pečlivě vybírat látky odpovídající svým vzhledem představě o dobových krojích. Tedy nic nepřirozeně barevného, umělého, cizokrajného.
Ctít musí i to, že typické výšivky pro přerovský kroj jsou černé a žluté. Ovšem pozor: žlutá musí být žloutková, nikoliv citrónová. Oplíčko neboli bílá košilka musí zase být podle tradice větší, aby ji Hanačka mohla nosit i poté, co vyroste z dívčí velikosti. Také fěrtochy čili sukně se šijí tak, aby dorůstající děvče mohlo povolovat záhyby a sukně jí vydržela „do roztrhání“.
Obstarat musí také stuhu paterku, která v sobě ukrývá pět barev, a kroj se neobejde ani bez knoflíků zvané pro svůj lesk zrcátka. A nezbytná zástěra zvaná fěrtošek? „Ta je pro Přerov přípustná jen v bílé barvě se žlutou výšivkou,“ vysvětluje Přerovanka se zaujetím.
Brnění pro Narnii
S pohledem do minulosti pracuje i Přerovan Radim Zapletal, který stejně jako Věra Jahodová vyrábí dobové kostýmy. Ovšem nikoli z plátna, ale ze železa a plechu. Udělal už stovky rytířských brnění a tisíce dobových přileb i historických doplňků, které si na tělech herců „zahrály“ v mnoha českých pohádkách, divadelních hrách, muzikálech i světových velkofilmech. Od Drákuly až po Johanku z Arku. Věrné kopie zbroje vyrábí na zakázku také pro amatérské i profesionální bojovníky ze skupin historického šermu.
„Dostal jsem se k tomu zhruba před třiceti lety. Tehdy jsem byl vedoucí skupiny Markus M, a když bylo potřeba pořídit třeba brnění, pustil jsem se do práce. Byl jsem jedním z prvních výrobců replik v republice, a postupem času tak původní koníček přerostl v profesionální práci,“ vypráví Zapletal.
Z plechu dnes tvoří kompletní kostýmy od starověku až po sedmnácté století. Dokonce i nařasené kovové suknice pro muže už prošly jeho rukama. „Zákazníci jsou teď náročnější na celkovou věrohodnost kostýmu. Mnohdy si přinesou obrázek dobového brnění a chtějí jeho kopii,“ říká Zapletal.
Před časem dokonce vyráběl zbroj podle plastových modelů. „Bylo to pro film Narnie. Z Nového Zélandu mi vždycky přišly umělohmotné napodobeniny a jejich přesné kopie jsem pak vyráběl z plechu. Musel jsem být precizní, protože každý milimetr hrál roli,“ vzpomíná muž. Zakázky od tvůrců velkofilmů už zvládá vyřizovat jen díky pomoci otce, syna, zetě a teď už i vnuka.
Jednou z nejzajímavějších věcí, které kdy vyráběl, byly princeznovské šaty pro pohádku České televize O ztracené lásce. Musely být jak jinak než plechové. Herečka, která je ve filmu měla nosit, si ale při natáčení zlomila nohu a musela ji nahradit kolegyně. „Ovšem druhá herečka byla nepoměrně vyšší než ta původní, a tak mi nezbývalo, než rychle udělat zbroj pro novou princeznu,“ vzpomíná Zapletal.
Také máte nějaký netradiční koníček či profesi?
