Kotviště vorů se před sto lety změnilo ve Žluté lázně | E15.cz

Kotviště vorů se před sto lety změnilo ve Žluté lázně

Z desítek lázní lemujících v Praze řeku zbyly jediné. Žluté lázně. V červnu oslaví sto let.

Parný letní den a na dekách nebo lehátkách u řeky se opalují stovky Pražanů.

Za sto let se ve Žlutých lázních změnilo málo. Obyvatelé metropole tam stále míří za odpočinkem, jen do ledové Vltavy se jim už moc nechce.

Lázně místo vorů

„Původně tu bylo překladiště a kotviště vorů,“ vysvětluje autor rekonstrukce Žlutých lázní Pavel Kocych. Před sto lety tam postavili lázně. Dokonce dvoje. Žluté pro běžné návštěvníky a modré pro ty bohatší.

„Vzduchové a písečné lázně stály třicet tisíc korun. První dostaly jméno Žluté, druhé Modré, podle barvy plotu,“ říká Hana Tietze, mluvčí provozovatele, kterým je firma Taiko.

Na celý den k vodě

Lidé v době vzniku lázní pobývali více v Praze. Řada z nich měla předplacené kabinky na celou sezonu. Podle Jany Staré z Krče byly na koupališti různé atrakce, houpačky, kolotoče, prodávalo se tam dobré jídlo. „Lidé tam trávili celý den,“ podotýká Stará.

V létě se tam přestěhovala „celá Praha“ a s ní i různí živnostníci. „V lázních byl holič, několik trafik a další služby,“ říká Kocych.

Krátký čas dokonce fungovala i železniční zastávka Žluté lázně na dnes už neexistující železniční trati spojující Podolí s branickým nádražím.

„Největší návštěvnost byla asi jedenáct tisíc lidí. Koupat se mohli v otevřené Vltavě i speciálních ponorných dřevěných bazénech,“ vysvětluje Tietze.

Za první republiky, ale i v 50. letech minulého století, zažívaly lázně rozkvět. Konec přišel v roce 1955, kdy pražskou vodu ochladila Slapská přehrada. Stále více Pražanů také odjíždělo na chaty a chalupy. „Tatínek rozhodl a postavili jsme si chatu na Sázavě, kam jsme pak začali jezdit,“ říká Stará.

Staré lázně vzala voda

Ještě před deseti lety si návštěvníci posledních pražských lázní na Vltavě na historické vybavení mohli sáhnout.

Povodeň v roce 2002 ale plovárnu zalila do výšky čtyř metrů. V kalné vodě zmizelo 350 kabinek. Některé z nich patřily návštěvníkům, kteří tam chodili pravidelně více než půl století.

Povodeň lázním ale paradoxně pomohla. Zašlý areál se po rozsáhlé modernizaci v roce 2005 změnil k nepoznání. Proměnil se v multifunkční sportovně-relaxační centrum. Fungují v něm restaurace a bary, vznikla i nová sportovište a pořádají se tam letní tábory pro děti a nejrůznější koncerty.

Stoletou historii lázní připomene výstava pod širým nebem. Od 1. června mohou lidé porovnat, jak vypadal areál v době rozkvětu, tedy ve 20. letech minulého století, a dnes. Na stojanech budou snímky z dob, kdy areál chátral, z povodní i z náročné rekonstrukce.

Největší oslavy se uskuteční od 14. do 20. června. Čas v areálu se na týden vrátí o sto let.
Na inspekci přijede také císař František Josef I. Velkolepá scénka Příjezd císařpána bude na programu každý den.

První založil setník

Říční lázně nejsou vynálezem první republiky, v Praze vznikly už ve středověku. Připomíná je název podniku Karlovy lázně u Karlova mostu.

První plovárnu založil původně setník Arnošt von Pfuol v roce 1809 na místě dnešní Strakovy akademie na Klárově. Byla asi prvním takovým místem v tehdejším Rakousku. Ve Vídni vznikla až tři roky poté.
Původně sloužila plovárna všem, ale protože tam docházelo ke třenicím, civilisté si vedle postavili Občanskou plovárnu. Název ji měl odlišit od té původní - Vojenské.

Třetí nejstarší byla Slovanka na Žofíně, ve své době největší říční plovoucí plovárna ve střední Evropě.
Lázně vznikaly i na Zlíchově a Smíchově, kde byla voda čistší. Proslavená byla plovárna pod barrandovskými skalami, ve 30. letech minulého století oblíbené místo smetánky z filmových ateliérů.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!