Cesta za lepší než pátou příčkou v základní části, a tedy i lepší výchozí pozicí do bojů v play-off , zatím Bílým Tygrům z Liberce vychází na jedničku. Loni musel trenér libereckých hokejistů Jiří Kalous „překousnout“ trpké vyřazení z play-off od Slavie, ve které roky působil. Šestačtyřicetiletý Kalous letos věří, že Tygři nezaváhají.
Váš tým má skvěle rozehranou sezonu, jak ji hodnotíte?
Bodově jsem spokojen, ale co se týče hry, tak vidím spoustu rezerv. Na tom neustále pracujeme. Chci, aby se hráči pořád zlepšovali ve všech činnostech. Je to nikdy nekončící proces.
Hokeji jste se začal věnovat v šesti letech. Kdo vás k němu dovedl?
Můj otec. Chtěl, abych sportoval, a zvolil právě hokej.
Vaše první trenérské angažmá bylo v rakouském týmu EC Ehrwald. To dopadlo úspěšně, získal jste mistrovský titul v sezoně 1992/1993. Jak vzpomínáte na roky v Rakousku?
Byla to zkušenost nejen sportovní, ale i životní. Trénoval jsem tam po revoluci a životní styl i hokej byly tehdy v Rakousku úplně jiné než u nás.
Bylo těžké jako Čech přijít do rakouského týmu coby trenér?
V té době jsem studoval fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze a trenérství jsem se věnoval při studiu. Připraven jsem na to rozhodně nijak výjimečně nebyl. Byl jsem doslova hozen do vody a musel jsem to přijmout. Měl jsem i hodně štěstí. Sezona se po všech stránkách povedla a jsem za ten úspěch rád.
Myslíte si, že byl úspěch v Rakousku odrazovým můstkem k angažmá ve Slavii, kde jste působil čtrnáct let?
To nedokážu říct. K angažmá ve Slavii jsem dostal nabídku od tehdejšího slávistického manažera. Z Rakouska jsem se vrátil do Berouna, kde jsem trénoval s Josefem Jandačem, současným trenérem Sparty, a až následně jsem dostal nabídku od Slavie, kterou jsem přijal.
Ve Slavii jste působil dlouhou dobu a postupně se vypracoval od juniorského týmu až po áčko. Svého času jste tvořil úspěšné trio s pány Růžičkou a Weissmannem. Jak na dlouhé roky ve Slavii vzpomínáte?
Dělal jsem v mládeži nejen juniorku, ale zároveň žákovské kategorie. Po jejich boku to pro mě byla obrovská škola. Považuji je za skvělé trenéry a do mé profese mi to dalo hodně podnětů a impulzů. Jsem rád, že jsem to absolvoval.
V roce 2009 jste dostal další nabídku, tentokrát dělat hlavního trenéra v Liberci. Zvažoval jste ji, nebo to byla jasná volba?
V tu dobu jsem měl další velmi zajímavou nabídku. Vláďa Růžička navíc chtěl, abych zůstal ve Slavii. Ale když přišla nabídka na hlavního trenéra Bílých Tygrů, tak jsem se moc nerozhodoval. Byla to pozice hlavního kouče týmu, a navíc v klubu, který považuji za jeden z nejlepších v extralize. Bral jsem to jako velkou šanci a jsem rád, že jsem ji dostal.
Co berete jako váš největší úspěch v dosavadní kariéře a čeho byste rád dosáhl?
Já doufám, že ten největší úspěch ještě přijde. Nechci říkat, co by to mělo být, ale doufám, že jsem ještě nepředvedl vše. Vážím si toho, že můžu dělat práci, která mě opravdu baví a naplňuje. Je to jedna z věcí, které jsou pro mě nesmírně důležité.
