Legendární kouzelník Harry Houdini, který si podmanil diváky na začátku dvacátého století, měl jedno velmi oblíbené číslo. Zavěšený vzhůru nohama unikal z utažené svěrací kazajky. Trvalo mu to něco přes dvě a půl minuty. Český iluzionista a žonglér Zdeněk Bradáč to loni dokázal za necelých dvaačtyřicet vteřin a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů. A není to ani zdaleka jeho jediný úspěch.
Do Guinnessovy knihy jste se zapsal v pětadvaceti kategoriích rekordů. Překonat který bylo pro vás nejtěžší?
Abych vyzdvihl jen nějaké rekordy, to je těžké. Postupně se na sebe nabalily a v jedné dovednosti je několik kategorií. Například únik z pout není jen únik z pout, ale i únik z několika pout, pod vodou, poslepu, za zády a podobně. Určitě bych byl ale rád, kdybych si třeba napořád udržel rekord v žonglování vzhůru nohama. To byl můj první Guinnessův rekord vůbec. Naposledy jsem ho opět získal začátkem prosince minulého roku na Staroměstském náměstí v Praze při Vánočních trzích.
Bylo to hodně těžké?
Musím se přiznat, že jsem snad poprvé při pokusu o rekord začal přemýšlet, jestli to vyjde. Byla zima a mrzly mi ruce. Publikum mě ale podporovalo a díky němu jsem překonal i slabou chvilku. Nakonec z toho byl rekord, kterého si hodně vážím.
Fascinující je i vaše několikahodinové žonglování se čtyřmi míčky.
Pro Guinnesse byl akceptovatelný limit přes dvě hodiny. Už jsem se o něj kdysi pokoušel v sedmnácti, ale povedl se mi až loni v listopadu při tréninku. Šlo téměř o tříhodinový maraton.
Jak váš napadlo stát se kouzelníkem?
Kupodivu v tom není žádná rodinná tradice. Jsem v našem rodu naprostý unikát. Vždy mě fascinovali žongléři nebo kouzelníci, asi to člověk už má v sobě. Jednou jsem dělal úkol z angličtiny. Součástí zadání byl i obrázek. Odmalička rád kreslím a stále jsem s tím nebyl spokojený. Už tenkrát jsem byl puntičkář a mačkal jsem jeden papír za druhým. Nakonec mne napadlo, co kdybych ho nechal zmizet. Byly vánoční prázdniny a zmizení papíru se mi nakonec povedlo.
Jaké bylo vaše první vystoupení?
Úplně první bylo na klučičím záchodě ve škole a byl to trik mizejícího papíru. Ze začátku jsem měl strach někomu svou dovednost předvést. Pak přišlo spontánní rozhodnutí a před zraky svých spolužáků jsem nechal zmizet kousek papíru. Líbilo se jim to natolik, že začali o mém čísle vyprávět. Ze začátku jsem se styděl, protože všechno byly jen mé vlastní nápady. Neměl jsem nikoho, kdo by mi řekl, že to dělám dobře nebo špatně. Kouzlil jsem ale, kde se dalo.
Takže jste dělal takovou pouliční magii, která je dnes populární?
Něco takového. Když jsem šel třeba nakoupit, ukazoval jsem kouzla i místnímu prodavači nebo nakupujícím sousedům. První větší vystoupení jsem měl až za pár let, na střední škole. Tehdy jsem dostal svou první nabídku, vystupovat na maturitním plese. Začátky byly pozvolné, nikdo mě do ničeho netlačil.
Při svých vystoupeních jste postupně začal předvádět kouzlení a žonglování. Co je těžší?
Nerad to srovnávám. Oboje vyžaduje talent a cvik. Dříve jsem chtěl mít program, kde by bylo spojené žonglování a kouzlení, ale pak jsem viděl, že to není úplně originální a zajímavé. Moc se mi to nelíbilo. Tak radši předvádím oboje odděleně. Kdybych pro diváky žongloval tři hodiny, byl by to rekord nejen pro mne, ale i pro ně.
Jaká byla loňská prvenství?
Hned na začátku minulého roku jich bylo osm. Patřilo mezi ně například nejdelší žonglování pod vodou. Tenhle nápad jsem již dlouho nosil v hlavě. Jsem rád, že se po šesti letech uskutečnil. Řešil jsem před ním překážku, že v prodejnách měli jen plovoucí míčky a ty, které neplavaly, byly ze železa. S nimi bych si přitížil, a tak jsem si je nakonec vyrobil sám. Rekord trval hodinu a půl a museli se mnou být pod vodou jako nepřetržití svědci i potápěči. Také pro ně to byla dlouhá doba a získali svůj vlastní rekord.
Šlo vám někdy o život?
Svěrací kazajka nebo pouta pod vodou jsou docela nebezpečné věci. Člověk tam musí mít dozor, aby se nestala nějaká nehoda. Jednou mě při takovém pokusu zachraňovat museli. V tu chvíli jsem si ale myslel, že kdyby s tím ještě počkali, možná by se mi únik povedl. To ale nikdo neodhadne.
Máte nějaký kouzelnický vzor?
Vzor, který bych kopíroval, nemám, ale jsou lidé, kteří mě inspirují. Ještě než jsem začínal s kouzlením, pořád jsem slyšel, David Copperfi eld nechal zmizet sochu Svobody nebo že létá, a nikdy jsem nevěděl, kdo to je. V době, kdy jsem vymýšlel zmizení papíru, začala se v televizi vysílat jeho show. To mě samozřejmě velmi fascinovalo. Pak jsem kromě něj začal sledovat další kouzelníky, jako je Criss Angel, David Blaine, Derren Brown nebo méně známý Hans Clock. Od každého se mi líbí něco. Například Brown je perfektním mentalistou. Přišel například s ovládáním mysli nebo manipulací, to do té doby nebylo tak časté.
Co říkáte na pořady, kde kouzelníci prozrazují své triky?
Nejsem jejich fanouškem. Když jsem byl malý, nebylo o kouzlení moc knih a všechno jsem si hledal sám. Musel jsem se k trikům dopracovat svým myšlením. Triky se občas dají prozradit jako zajímavost například, když už neodpovídají době. I za mnou někdo občas přijde, že by rád věděl, jak se to dělá. Vždycky se ho zeptám na důvod. Pokud je odpověď, že jen kvůli sobě, tak má smůlu.
Proč?
Dodržuji pravidlo, že když už se kouzelník odhodlá prozradit tajemství, tak jedině člověku, o kterém ví, že tím chce pobavit další lidi. Potom má podle mne prozrazení nějaký účel. Nejsem ale učitel kouzel a odhalím pouze nejzákladnější triky. Kouzlení není o tom někoho mystifi kovat nebo dělat ze sebe poloboha. Předvedení kouzla by mělo hlavně pobavit diváky. Ti mají přijít na představení a nechat se unášet iluzí magie, něčeho tajemného. Pak z toho mají zážitek na dlouhou dobu. Pořad, který prozrazuje kouzla, pobaví diváky jen jednorázově. Navíc oni ztratí možnost se v budoucnosti nechat příjemně ohromit.
Existuje rivalita mezi kouzelníky?
Vždy jsem si šel sám svou vlastní cestou. Neúčastnil jsem se žádných soutěží Českého magického svazu. Ani jako dítě ani teď, takže nevím. V oboru se sledujeme, abychom měli přehled, kdo co dělá, ale s rivalitou jako takovou jsem se nesetkal. Neslyšel jsem ani o případu, že by kouzelník schoval jinému kouzelníkovi králíka nebo holubičku.
Kolik hodin denně trénujete?
Důležitá je pravidelnost, časy jsou různé. Někdy stačí hodinka, někdy i jen dvacet minut denně. Nejlepšími a nejpříjemnějšími tréninky jsou vystoupení. Jiná je doba před pokusem o překonání rekordu. To pak celé dny nedělám téměř nic jiného.
Mnohokrát jste vystupoval v zahraničí. Jaký jste si přivezl největší zážitek?
Zatím jsem kouzlil v Anglii nebo Německu. Nejdále jsem byl asi v Číně. Vystupoval jsem v televizi v Pekingu a druhý den jsem si prohlédnul město. Když jsem viděl ohromné náměstí Nebeského klidu, přišlo mi škoda nepředvést právě tady nějaké kouzlo. Stoupl jsem si zády k chrámu a začal. Za několik minut se kolem mne shluknul dav asi padesáti lidí.
To v Číně nevadilo policistům?
Právě že tam byli za chvilku. Než mi rozehnali diváky, stačil jsem ukázat jen dva triky. Pak už jsem rozházel karty a zmizel. Z pout bych se asi dostal, ale cela v Číně by byla jiná jízda. Riskovat jsem to rozhodně nechtěl. Musím říct, že tam byly reakce lidí nejspontánnější. Měl jsem z nich pocit, že kouzla doslova zbožňují.
Vloni jste kouzlil také v Hongkongu. Bylo to tam podobné?
Bylo to skvělé. V Hongkongu jsem měl magické turné, které zahrnovalo devět magických show. Pro mne je vždy zajímavé kouzlit ve vzdálenějších místech a sledovat, jak lidé různých kultur reagují na má kouzla. Při svých vystoupeních jsem levitoval nebo nechával mizet věci. Povedlo se mi překonat i pár světových rekordů.
Jste kouzelníkem, věříte na zázraky?
Pokud se řekne zázrak a lidem se vybaví červené sedmičky znamenající jackpot, tak na to nevěřím. Pro mne je největším zázrakem, že jsem zdravý. Možná jsem jeden zázrak i zažil, když jsem přežil srážku s avií. Potom věřím, že některé věci jsou osudové. Nemám tím na mysli úplný fatalismus, ale že v životě jsou milníky, se kterými se dá pracovat. Záleží, jestli se na nich člověk odrazí, nebo je přejde.
Vloni jste byl kmotrem Guinessovy knihy, jaké to bylo?
Česká kniha rekordů mne oslovila, protože jsem nejúspěšnější evropský rekordman a zároveň Čech s největším počtem rekordů. Křtiny probíhaly celkem dvakrát. Jednou v říjnu s fotografem Janem Saudkem. Při křtu jsem úspěšně překonal rekord v úniku z kazajky. Další křest byl v prosinci. Na něm se mi podařilo zlomit rekord v žonglování vzhůru nohama.
Čím se momentálně nejvíce zabýváte a chystáte nové projekty?
Věcí je spousta. Mám pocit, že rok 2012 je plný víc než léta předtím. Plno plánů mám v kouzlení, žonglování i v překonávání rekordů. Mezi ně patří například žonglování s motorovými pilami nebo pohřbení za živa. Letos bych rád překvapil třídenním pobytem v plastové krychli naplněné vodou. Na veřejném místě, kde projdou denně tisíce lidí. V úvahu připadá třeba Václavské náměstí. Problémem byla krychle, ale už je ve výrobě. Teď ještě hledáme sponzory. Z kraje roku se chystám na rekordy, mezi kterými jsou například nejrychlejší únik z pout za zády, několik druhů úniků ze svěrací kazajky a tři způsoby žonglování. Všechny tyto rekordy jsem již držel, ale jiní je překonali a já je chci zpět. Zabývám se i nápady, které se týkají kouzel v televizi. Zatím nechci být konkrétní, protože o tom jednáme. Připravuji také nové iluze a vystoupení ve Spojených státech amerických.
Čeho byste chtěl v nejbližší budoucnosti dosáhnout?
Určitě by mi udělalo radost mít vlastní fotografii v Guinnessově knize. Dále je mým cílem nemít jen jednorázová turné, ale dlouhodobější angažmá. Líbilo by se mi například v Las Vegas. O něm se říká, že je Mekkou kouzelníků, tak jako je Hollywood pro herce. Zajímavá by pro mne byla i smlouva s některým významným podnikem v Dubaji nebo bych rád vystupoval na výletní zaoceánské lodi. Na parníku začínalo například i legendární německoamerické iluzionistické duo Siegfried & Roy.
ZDENĚK BRADÁČ V SEDMI BODECH
1. Narodil se 27. února 1987 v Liberci a s kouzlením začínal v jedenácti letech.
2.V dětství ho srazilo nákladní auto. Trpí kvůli tomu artrózou zad.
3. Stal se nejúspěšnějším Čechem i Evropanem počtem zápisů do Guinnessovy knihy rekordů. Zároveň je také nejmladším člověkem na světě, který dosáhl pětadvaceti rekordů.
4. V roce 2008 získal na show v Pekingu zlatou medaili od Guinnessovy knihy rekordů.
5. O rok později vstoupil do britské Síně slávy, kam ho zařadila organizace Record Holders Republic, a získal další ocenění, kdy se stal jedním z deseti největších rekordmanů posledního desetiletí.
6. Na přelomu let 2010 a 2011 předvedl levitaci na turné v Hongkongu.
7. Mezi jeho světové rekordy patří například nejrychlejší únik ze tří párů pout pod vodou, nejdelší výdrž v žonglování poslepu či nejvíce žonglérských chytů v jedné minutě.
