„Krásné časy nám trvají stále“

Sedmou osobností Berouna zvolili obyvatelé města písničkáře a zakladatele skupiny Ponožky pana Semtamťuka Tomáše Suchého.

Do světa potulných kejklířů to Tomáše Suchého táhlo už v dobách předrevolučních. „V podstatě jsme začínali na ulici už někdy v šestaosmdesátém, kdy jsme kočovali po městech se žebřiňákem, kozou a věšákem. Hráli jsme písničky, na které později úspěšně navázalo Šlapeto. Byly to pěkné časy, který v podstatě trvají do teď. Jen vous už mi tak trochu zešed,“ vzpomíná Suchý na počátky svého muzicírování.
S kytarou a s přáteli hrával také na Karlštejně a získával tak zkušenosti s veřejným vystupováním. Ty pak okamžitě po pádu socialistického zřízení začal uplatňovat při produkcích svých písní se skupinou Ponožky, dnes Ponožky pana Semtamťuka.

Klasické vzdělání našel na ulici

Pro srdce umělce neměli pochopení učitelé několika vzdělávacích institutů, které Tomáš Suchý v časech svého bouřlivého mládí navštěvoval. Z hořovického gymnázia rebel s kudrnatou hřívou dlouhou až na záda odešel ve třetím ročníku. Podobně dopadl i pokus o výuční list elektromechanika na berounském učilišti.
Maturitu nakonec získal na večerním gymnáziu v Praze. Později složil přijímačky na pedagogickou fakultu v Plzni a chystal se na kariéru učitele. Jenže. „Třetí ročníky byly asi mým prokletím. Ve třetím ročníku jsem „pajdu“ přerušil. V té době už měly Ponožky slušně našlápnuto a veškerý čas jsem věnoval jim,“ říká Tomáš Suchý. Rebelství bylo synonymem i pro začínající kapelu Ponožky. „Na přehlídce vysokoškolských hudebních souborů ZUŠ v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka 16. listopadu 1989 jsme spolu s dalšími kapelami odmítli vystoupit ve večerním programu, a to na protest proti nedostatečnému ozvučení pódia. Ještě týž večer o tom miliony diváků informovaly Televizní noviny. Plamínek revoluce byl zažehnut,“ vzpomíná Tomáš Suchý s nadsázkou na historii bandu, která je podrobně zaznamenána také na webu www.ponozkypanasemtamtuka.cz.

S rodinou v Hnízdě nad Berounem

Dnes má jednu stálou ženu, berounskou výtvarnici Lucii Suchou, s níž objížděl už štace z „žebřiňákové“ éry. Ta mu porodila tři syny, osmnáctiletého Mikuláše, sedmnáctiletého Huberta a dvouletého Jáchyma. Celou rodinu považuje Tomáš za největší úspěch svého dosavadního života. Vydavatelství Hnízdo, které založil loni, aby vlastním nákladem vydal kalendář s obrazy své paní, považuje už jen za třešničku na dortu. Stejně tak jako tři dosud vydaná cédéčka Plovárna, Příhodný vítr a Máme doma papouška. Posledně jmenovanou desku, zjevně inspirovanou příchodem nejmladšího syna do rodiny, věnoval dětem.
Kromě koncertování s Ponožkami se právě věnuje alternativnímu projektu, s nímž vyhrál konkurz na skupinu doprovázející naše zahraniční prezentace na veletrzích cestovního ruchu v zahraničí.
„Reprezentační“ projekt nese název Těžká pára a právě v těchto dnech „syčí“ na výstavištích v Německu. „Od začátku ledna pendlujeme po Německu. První štací bylo deset dní ve Stuttgartu, následoval týden v Hamburku. Během února a března nás čekají další dva týdny v Mnichově a v Moskvě,“ řekl týdeníku Sedmička Tomáš Suchý v telefonátu právě z Hamburku.
Až se vrátí domů na Ptačí skálu na Černém Vršku, začne s manželkou chystat první ročník Masopustu právě na Černém Vršku. „Černý Vršek žije svým vlastním životem a je více vesnicí než městskou čtvrtí. Masopust mu, myslím, dosud chyběl,“ přemítá Suchý.

Písničkářská mise
na veletrh do Asie

V červenci se Tomáš Suchý chystá s oběma kapelami do Šanghaje na Expo 2010. „Představíme tam společný projekt, který byl zařazen do programu prezentace v Českém pavilonu. V srpnu pak natočíme další desku s Ponožkama,“ předeslala sedmá osobnost Berounska.