Kraus říkal Gollové ve Splitu „dědo“. Švejka táhl policajt náměstím

České Budějovice mají v očích filmařů velkou konkurenci. Kolem nich je mnoho atraktivních míst, Hlubokou počínaje. Ale párkrát se do kinematografie přece zapsaly. I kuriózně.

Úvodní scéna pohádky Pyšná princezna vypadá tak nadějně: Budějovice jsou zemí krále Miroslava. Ideál, protože tam žijí šťastní lidé – zpívají si třeba o tom, že „každá práce je nám platná, pracuješ-li poctivě“. Škoda, že je to jen pohádka.
Filmaři v čele s Bořivojem Zemanem si roku 1952 vybrali Piaristické náměstí. Švarný Vladimír Ráž jede na koni mezi stánky se zeleninou, preclíky a rybami. Za zády má dnešní galerii Pod Kamennou žábou, krásně je vidět celá Solnice i boční vchod do kostela. Jeden z povinných záběrů každého dítka vychovávaného k patriotismu.
Jenže pak se filmaři přesunuli k třeboňským seníkům, na Hlubokou a do Telče. A podobně to dělají jejich následovníci. „Mnoho filmů, kde by byly zásadní záběry natočené přímo v Budějovicích, mě nenapadá,“ říká ředitel oblastního archivu Daniel Kovář.
Přitom první stopy kinematografie v jihočeské metropoli mohly být i dost pikantní. Do celovečerního hraného filmu Osud tří srdcí ve stylu červené knihovny ale zasáhli cenzoři, kteří nařídili vystřihnout lechtivé scény. Tím zdrželi premiéru, takže snímek plný letních romantických momentů o lásce chudé dívky poprvé promítalo kino Elite na Lannově třídě až 8. února 1929. „Paradoxně právě v těch dnech panoval strašlivý mráz. Teplota minus 42,2 stupně Celsia se dokonce zapsala mezi meteorologické rekordy,“ podotýká Kovář.

Sokolská plovárna i nouzová kolonie

Z pohledu historika jsou hrané filmy cenné i jako dokument. Tento ukazuje, jak vypadala stará sokolská plovárna, zahrada městské elektrárny či nouzová kolonie pro chudé, kde bydlela hlavní hrdinka.
Filmový historik Boris Jachnin upozorňuje, že tvůrce Osudu tří srdcí Stáňa Skřivánek byl ve své době osvíceným filmařem. „Režíroval, hrál hlavního milovníka a stihl pracovat jako zubař. Dokázal natočit film mimořádně lacino a ještě vydělat,“ vysvětluje Jachnin. Skřivánek dodával do Foxova zvukového týdeníku záběry z významných událostí, jako byl třeba pohřeb Emy Destinnové, cyklistický závod Budějovice–Kaplice nebo srážka vlaků v Neplachově.
Natáčení Švejkovy anabáze by bez Budějovic nebylo kompletní. Ve snímku Poslušně hlásím je krátký záběr z hlavního náměstí. Policajt vede Švejka přes trh a říká mu: „Člověče, nezdržujte pořád a pojďte.“ V záběru je Černá věž a katedrála. Ve Švejkovi dostal malou roli i herec Jihočeského divadla Josef Bulík. Na hraní po boku Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše vzpomíná rád. Pozdvižení tehdy budilo, když Beneš po filmování odlétal vrtulníkem, aby stihl večer vystoupit v pražském divadle. Bulík účinkoval i v řadě dalších filmů natáčených na jihu Čech. Byly to třeba Svatby pana Voka, Kam čert nemůže či Je třeba zabít Sekala. Jako kuriozita, hlavně kvůli hvězdnému obsazení, mu utkvěl Sedmý kontinent z roku 1960 natáčený v Budějovicích a ve Zlivi. Snímek líčí stavbu odvodňovacího systému, který zúrodní jihočeská blata. „Brigádníky hráli i Matuška a Štědrý, chodili pak do divadelního klubu a bylo s nimi veselo. Pro mě je nezapomenutelné setkání s Marvanem, Vojtou a Haničincem. Jaroslav Vojta byl ve filmu můj tatínek, a když jsme pak šli po městě, chtěl si na něj každý sáhnout,“ říká Bulík.
Nicméně idea budovatelského filmu nepřežila dobu. Lépe dopadla komedie Zdeňka Podskalského Drahé tety a já. Kralovali jí herci Jiří Hrzán, Iva Janžurová a dvě rozkošné stařenky Nataša Gollová a Eva Svobodová.
Pozorný divák ve filmu najde hned několik záběrů z Budějovic: náměstí se žlutou radnicí, tetu obcházející Samsonovu kašnu. Sady, kde policajt kousek od Mariánských kasáren hledá psa podle fotky. To samé se děje v České ulici, blízko křižovatky s Hroznovou.
Nejvíc záběrů je z okolí Splitu, tehdejší vinárny Slovanka. Uvnitř hraje živá hudba a Nataša Gollová oslovuje herce Jana Krause, který je otočený zády. Řekne mu „slečno“ a Kraus jí pak na oplátku „dědo“. Patrioty potěší i záběr z Bazaru, pasáže mezi Krajinskou a Českou ulicí, kde je pořád stejná dlažba i vrata.
Server www.filmovamista.cz je na České Budějovice skoupý, ne tak k jejich blízkému okolí. Samozřejmě kraluje Hluboká nad Vltavou. Památkářka Mája Havlová má z návštěv filmařů na zámku dlouhý seznam. Nechybějí v něm ani velké zahraniční produkce.
„Například při natáčení Rytířů ze Šanghaje zámek málem vyhořel. Tvůrci odpalovali ze střechy ohně a poničili ji. Hluboká málem vzplála i při natáčení slovenské Šípkové Růženky, protože rekvizitářka sušila vlhké šaty na akumulačních kamnech,“ sype z rukávu historky z natáčení. V nedalekém Šteklu vznikal seriál Hotel Herbich.
Blízké okolí zaujalo i pětadvacetiletého režiséra Jakuba Hussara. Roku 2007 našel u Rudolfova místo, které se mu líbilo jako výpadovka do hlavního města jeho vymyšlené planety Coraab. Pro svou téměř půlhodinovou sci-fi komedii Skeletoni, v níž hráli i Javorský a Hádek, rozmístil na silnici u Lišova třiadvacet vraků aut.
Mozaiku budějovických záběrů třeba jednou rozšíří otec a syn Svěrákovi, kteří se na jih pravidelně vracejí. Sice ještě pod Černou věží nenatočili ani okno, ale zdejší multikino si vybírají pro předpremiéry svých filmů. Poprvé tam divákům ukázali jak Vratné lahve, tak nejnovější animovaný příběh Kuky se vrací. Na dotaz proč nedávno Jan Svěrák odpověděl poněkud cimrmanovsky: „Je tu dobré publikum, nosí nám štěstí. Asi je to tím, že v Budějovicích by chtěl žít každý.“

Filmy z Českých Budějovic a okolí:

Osud tří srdcí (1929) Pyšná princezna (1952) Kam čert nemůže (1959)
Poslušně hlásím (1957)
Sedmý kontinent (1960)
Už zase skáču přes kaluže (1970)
Drahé tety a já (1974)
Oldřich a Božena (1984)
Dým bramborové natě (1976)
Hostel 2 (USA, 2007)

ZÁMEK HLUBOKÁ:

Pyšná princezna (1952)
Pan Tau a cesta kolem světa (1972)
Šípková Růženka (1990)
Mladý Indiana Jones (1992)
Jezerní královna (1997)
seriál Hotel Herbich (1999)
Hartova válka (2002)
Rytíři ze Šanghaje (2003)
Nejkrásnější hádanka (2007)