Těžko říct, kdy a jak se zrodilo úsloví o zlatých českých ručičkách. Internetový portál Fler však jeho pravdivost dokazuje dodnes. Spojuje totiž lidi, kteří raději vyrábějí sami. Své originální šperky, oděvy, ale i knížky, vyřezávané předměty nebo zdobené příbory pak prodávají „na Fleru“.
Jejich virtuální supermarket čítá téměř čtyřicet tisíc osobních obchůdků s nejrůznějšími věcmi. Z pěti set nejúspěšnějších prodejců vybrala Sedmička sedm z Plzeňského kraje. Sedm žen a dívek, které se většinou svému koníčku začaly věnovat na mateřské dovolené a díky internetu dostaly odvahu své výrobky i prodávat. Místo svého jména používají přezdívku, tedy jakési obchodní jméno.
Ze všech „fleristek“ z Plzeňského kraje si vůbec nejlíp vede Klatovanka Petra Malinová. Systém, který hodnotí u prodejců oblíbenost, kladná hodnocení spotřebitelů, množství uskutečněných obchodů a další parametry, ji staví do první padesátky.
Malinová plete svetry a šije sportovní mikiny. Začínala šitím na panenky a teď už ji její koníček živí.
„Ze začátku jsem se sama sebe dokola ptala, proč by měl někdo koupit mikinu zrovna ode mne. Obavy, jestli se moje zboží bude líbit, mám dodneška, ale naštěstí se mi daří,“ říká Malinová.
Díky obchodům ve virtuálním prostoru dala tahle sympatická blondýna sbohem všem zaměstnavatelům. „Vůbec si nenadržuju. Co si ráno usmyslím, musím mít do večera hotové. Kolikrát mi vychází pracovní doba na dvanáct hodin denně. Ale vůbec si nestěžuju, a už vůbec bych za nic nevyměnila to, že stojím na volné noze. Hlavně když mi zavolá kamarádka a jdeme na kafe nebo na oběd. Jdu ulicí a přemýšlím nad zaměstnanými, jak musejí být zavření v práci,“ přemítá Malinová.
Jedna věc ji však přece jen trápí. Špatně shání materiál. „V Klatovech se nedá sehnat nejen hezká látka, ale jakákoliv látka. V Klatovech byste totiž hledali obchod s látkami marně,“ poznamenává žena.
Vesele do pusy
„Tvoření jsem se začala věnovat po nástupu na mateřskou dovolenou. Ze začátku jsem zkoušela korálky, potom mě chytlo Fimo a už mě nepustilo,“ říká s úsměvem Siren. Tahle tmavovláska z Chrástu, občanským jménem Irena Štěrbová, vyrábí veselé příbory. Obyčejnou lžičku nebo vidličku promění svými ozdobami v jedinečný designový kousek od luxusního po roztomilou blbinku pro děti či kamarády. Kromě zdobených příborů šije ještě oblečení na děti.
„První prodaný kousek, to byla euforie: Jako fakt se to někomu líbí? A zaplatí? Jupíí,“ vzpomíná Siren nadšeně.
I jí už začíná pomalu její záliba přerůstat přes hlavu a má pocit, že ji zaměstnává víc než jakékoli regulérní zaměstnání. Za brzdu zatím ale rozhodně netahá. O její zboží je zájem, tak k tomu ani nemá důvod.
Další z úspěšných žen Hana Čížková žije v malé vesnici Klášter u Nepomuku. Pochází ale z Plzně a směle by mohla říkat, že z Plzně Jiřího Trnky a Josefa Skupy. Protože i jejím osudem se staly loutky, potažmo vyřezávání věcí ze dřeva.
„Setkání s Flerem mi změnilo život. Dostala jsem velkou šanci být v prodeji svobodná, zkoušet i jiné věci, které jsem ještě nedělala, a díky okamžité odezvě zákazníků vědět, co je zajímá a co se jim líbí,“ popisuje žena, která svému koníčku propadla tak, že si už dnes není jista, co je práce a co koníček.
Na začátku všeho byly návštěvy dětských loutkových představení v divadle V Boudě. Tady se Čížková seznamovala s dřevěnými hrdiny živě. Dnes své výrobky prodává na internetu. Své zákazníky osobně nezná, oni si nemohou její zboží prohlédnout na vlastní oči, nemohou si na ně sáhnout. Přesto nedá na Fler dopustit.
„Prodej přes internet je opravdu velký krok ke svobodě, hlavně pro člověka tvořícího i mimo hlavní prodejní centra. Naprosto skvělá je právě možnost reakce lidí, kteří k vám na profil či do zboží zavítají. To je věc, která člověka neskutečně pozitivně nabíjí a zcela nadchne pro další práci,“ horuje Čížková.
Sny o smaltu
I Evofelie, tedy Eva Julius Lněničková, je z malé vesnice z Újezdu u Ptenína. Kdyby měla práci jako ostatní lidé ze vsi, nejspíš by musela brzo ráno vstávat a dojíždět do Plzně. Před pár lety jí však kamarádka ukázala základy výroby šperků ze smaltu a mladá žena byla ztracená.
„Materiál i technika mě naprosto uchvátily, takže se mi o smaltu i zdálo,“ vzpomíná Evofelie.
Ze začátku si vyráběla vtipné a barevné kousky jen pro sebe. Pak začala své šperky dodávat do malých krámků a tu a tam i sama vyrazila na nějaký ten řemeslný trh. Právě tady jí jednou jiná prodejkyně navrhla, aby zkusila prodávat na Fleru.
„První kousek, který jsem tam prodala, byla menší soška ženy. A vlastně mě docela mrzelo, že šla pryč,“ přemítá s úsměvem žena.
Tenhle pocit však záhy přehlušila radost z každého prodaného kousku. Protože Evofelie prodává své výrobky i v kamenných obchodech a galeriích, může srovnávat, který způsob prodeje a kontaktu se zákazníkem je lepší. I ona si v případě internetu pochvaluje svobodu.
„Nesu sama odpovědnost za vystavené věci, mohu je popisovat a nabízet podle svého uvážení a můžu osobně komunikovat se zákazníkem, takže se sama můžu rozhodnout, zda udělám šperk na přání nebo pozměním velikost a podobně. V tvorbě mám pak více volnosti,“ vysvětluje Lněničková.
Tvůrčí postupy a techniky, jimiž může žena zcela propadnout, jsou velmi rozmanité. Plzeňačce Martině Křížové, která obchoduje pod přezdívkou Anitram99, učarovala technika zvaná decoupage. Lze říci, že vystřihuje motivy a vzory z ubrousků a zdobí jimi třeba krabičky na šperky nebo kapesníky. „Když se narodila dcera a nastěhovali jsme se do nového bytu, chtěla jsem, aby měla hezký pokojíček s veselými obrázky. Brouzdala jsem na internetu, až mi padly do oka obrázky dělané technikou decoupage,“ vzpomíná Křížová na své začátky.
Vytvořila první obrázek, který se zalíbil kamarádce, jež přišla na návštěvu. A na vášeň a obchod bylo zaděláno. Obrázky nahradily šperkovnice, zájem kamarádek vystřídal zájem nakupujících na internetu.
„Dnes mě decoupage v podstatě živí a trávím s ní veškerý volný čas. Tedy přesnější by bylo říct, že volný čas věnuji domácnosti a dětem,“ přiznává Anitram99.
Dobroty od králíčka
Žena z Plešnice, která na Fleru prodává pod obchodním jménem Minifarmakralicek, nenabízí ani šperky ani oděvy ani interiérové doplňky. Její sortiment potěší zákazníkovy chuťové buňky a žaludek.
Prodává totiž třeba olivy plněné kozím sýrem, kozí sýr s tymiánem, bazalkou či feferonkou, čajové pečivo a další dobroty. A k tomu přidává i půvabné velikonoční kraslice.
I v jejím případě stojí za touhle vášní rodina. „Ruční práce mě baví od mala. Jsem doma s naším postiženým synem, a tak si jimi vyplňuji volné chvilky,“ říká žena, která se svému koníčku věnuje především po večerech. „Přemýšlím, že bych se téhle práci věnovala naplno, jako hlavnímu zaměstnání. Myslím, že se do toho pustím,“ přemítá žena.
Trochu netradiční zboží nabízejí i Dýně na pařezu. Dvě mladé ženy ze Spáleného Poříčí. Jedna je prý Dýně a druhá Pařez. Každopádně jejich spojením vznikají půvabné tiskoviny, jako jsou kuchařky zdravých jídel, pohlednice, vystřihovánky nebo dětský časopis.
Před třemi lety se šperkařka a počítačová grafička, tehdy obě na mateřské, potkaly na Točníku na akci věnované zdravému vaření. „Tam také vznikl nápad na naše první společné dílo Nekonečný kalendář. Lucie ho celý namalovala a ručně napsala, zatímco já jsem pro něj vařila a fotila zdravá jídla a obrázky jsem pak upravovala na počítači,“ vysvětluje Dýně, občanským jménem Lenka Rojíková.
Když si Dýně na pařezu otevřely virtuální obchůdek, měly skoro okamžitě vyprodáno. „Mile nás to překvapilo a potěšilo. Fler přitahuje zájemce o originální ručně tvořené výrobky a zákazníky, kteří ocení nekomerčnost vašeho zboží,“ říká Rojíková. Sama za sebe jako za výrobce a prodejce přidává ještě jedno plus: prodej přes internet šetří čas i peníze.
„Ve Fler obchůdku mohu pracovat v jakékoli volné chvíli a nemusím tam zbytečně vysedávat celý den, jak by tomu někdy mohlo být v kamenném obchodě,“ vysvětluje mladá žena.
Řadu podnikavých a kreativních fleristek zrodila mateřská dovolená. Dnes je jejich záliba už jejich povoláním a rodina musí ledacos vydržet.
„Rodina mi pomáhá, jak může. Shání látky, chodí s balíčky na poštu, stará se o účetnictví, a hlavně doma snáší hlasité drncání mašin, napařovací žehličku, spoustu nastříhaných hromádek, plný stůl cívek nití a plnou ložnici látek,“ říká s úsměvem výrobce mikin Malinová.
Podobně to vypadá i v domácnosti Martiny Křížové. „Moje rodina je ta nejlepší rodina pod sluncem. Promíjí mi, že na ně odevšad padají ubrousky, že se přes krabičky nemůžou dostat z pokoje přes předsíň do kuchyně. A taky že je u nás neustálý nepořádek, že občas nemůžou najít ponožky a že si někdy musí i sami uvařit,“ líčí Křížová.
Irena Štěrbová dodává, že i její manžel si zvyknul a že je rád, že pomáhá posilovat domácí rozpočet. A i on strpí studenou plotnu a byt, který spíš připomíná dílnu. To děti jsou prý upřímnější.
„Pětiletý syn mi tuhle řekl: Mami, přestaň už s těma kalhotama otravovat lidi. To když jsem mu potřebovala vyzkoušet jedny, které jsem právě šila,“ vypráví kreativní žena z Chrástu.
