Kreslíři: Jsou lepší témata než politika
Mají výtvarný talent, ale v životě jim schází krůček ke štěstí. Jiří Vinklát z Vodňan pomaloval v osmašedesátém roce vodňanské náměstí. Protestoval tím proti ruské invazi. „Od té doby nekreslím politické vtipy,“ tvrdí. Zdeněk Mašát z Katovic se snaží uživit prodejem obrazů. „Na vydávání komiksového časopisu je třeba mít dobré vydavatelské zázemí,“ míní.
Kdy jste v sobě objevili výtvarný talent?
Vinklát: V dětství. Tím, že jsem na výtvarném kroužku převyšoval své spolužáky.
Mašát: Ve školce. Když jsem objevil kouzlo pastelek. Pak jsem se zdokonaloval na základní umělecké škole.
S čím jste začínali?
Vinklát: Tím, že jsem příležitostně maloval velkoplošné obrázky do sálů. Na balicí papír. Například při mikulášské besídce. Mořské panny a podobně. A mělo to úspěch. Pak jsem se dostal do okresních novin Jiskra, kde jsme s kolegy glosovali různé události.
Mašát: Začínal jsem kreslit ve školní lavici a odměnou mi bývala poznámka. Mým prvním publikem byli spolužáci.
Kde berete inspiraci?
Vinklát: V každodenním životě, v ročních obdobích, svátcích. Nedělá mi to potíže, protože jsem veselá nátura.
Mašát: V přírodě, v literatuře, v životě. Kvalitní inspirace je vše, co má náboj. Ten je velice důležitý.
Pouštíte se i do politiky?
Vinklát: V osmašedesátém roce jsem pomaloval výlohy obchodů vodňanského náměstí. Nesouhlasil jsem s invazí vojsk Varšavské smlouvy a vedoucí obchodů také ne. Ale následoval vyhazov ze všeho, i od ochotníků, a na hodně dlouho jsem si pošpinil morální profil. Takže po těchto zkušenostech už ne. Jsem absolvent rybářské školy, tak raději kreslím rybářské vtipy.
Mašát: Ne, protože si myslím, že vtipkování v této sféře ničemu nepomůže. Je mnoho lepších témat.
Lákal by vás komiks?
Vinklát: Komiks mám rád, ale na mé gusto je moc svázaný několika postavami, které se neustále obměňují a to mě nebaví. Ale kreslit něco podobného jako Zelený Raoul, by mě velice bavilo.
Mašát: Komiks? Samozřejmě. Považuji ho za královskou disciplínu. Lidé, kteří komiks tvoří, jsou úžasní kreslíři. Dělat komiks je můj sen, zkoušel jsem se dostat do Prahy, ale u konkurzu jsem neuspěl.
Kolik vtipů jste nakreslili a kde jste je publikovali?
Vinklát: Přesný počet nevím, několik set. Své vtipy jsem posílal do humoristického týdeníku Dikobraz, do Rybářství, do Vodňanských novin. Občas si mé obrázky vyberou na výstavu.
Mašát: Vtipy nejsou v mé současné tvorbě to nejhlavnější. Dělám je spíš na objednávku než do šuplíku. Snažím se živit ilustracemi, kresbami a prodejem obrazů. Jsem univerzálnější.
Kde se dnes mohou mladí kreslíři prosadit?
Vinklát: Nemají vůbec jednoduché se prosadit. Musejí být draví. Pořád to zkoušet, kde se dá. Někdy záleží na štěstí a náhodě.
Mašát: Nejrychlejší způsob, jak o sobě dát vědět, je internet. Je to ideální forma pro zviditelnění, ale prezentace vlastních děl je tam zadarmo, a člověk musí být z něčeho živ. S talentovanými výtvarníky je to stejné jako s talentovanými zpěváky. Je jich hodně a není snadné, vystřelit se do světa.
Měli jste nějaký vzor mezi kreslíři?
Vinklát: Jiřího Wintera-Nepraktu, který míval své kreslené vtipy v Dikobrazu a Ondřeje Sekoru.
Mašát: Nemám vzory typu Vyčítala nebo Urbana.Ti mají svůj typický styl. Ovlivňuje mě kvalitní komiks z důvodu jeho všestrannosti.
Oba jste vystřídali několik zaměstnání. Byli jste aranžéry, pracovali v reklamní agentuře. Chtěli byste se živit jako výtvarníci?
Vinklát: Ano.
Mašát: Tohle jediné chci od začátku. Ale v současné době se mi to zdá až nereálné. Aby se člověk pustil do tvorby komiksového časopisu, je třeba dobré vydavatelské zázemí. Proti starší generaci máme určitě těžší pozici. Je obrovská konkurence, internet a spousta humoru přichází i z venku.
