Každé zboží má svého kupce. Na prodej jsou i naše těla, respektive to nejlepší z nich. A legálně. Prostituci a „albánské ledvináře“ nechme stranou. Sperma, vajíčka, plazma, krev a vlasy… Zpeněžit lze všechno. Jakou máte cenu?
„Prodám své kvalitní spermie, přítelkyně mi porodila tři holčičky a každou jsme měli hned na první pokus. Vypomáhal jsem i přátelům s tímto problémem a též byli velice spokojení. I u nich se podařilo. Jsem 100% zdravý, diskrétní. Jsem podnikatel z Brna. Cena dohodou. Zaručuji spokojenost“.
Tuto nabídku uživatele „honzálka“ najdete na jednom inzertním webu. V sekci rodina, dětské potřeby. Bizarní? Ani ne. Kupujete slivovici v supermarketu, nebo raději sáhnete po domácí, ať už z legální, nebo nelegální palírničky? Princip je v podstatě stejný.
V Česku existuje „oficiální trh“ se spermiemi – nabízejí se v desítkách center asistované reprodukce –, ale stejně tak kvete ten „černý“. Důvod? Peníze. Na klinice zaplatíte za umělé oplodnění cizí spermií zhruba sedmdesát tisíc korun (párům se zdravotním handicapem část pokryje pojišťovna). Oplodňující soulož s mužem z internetu proti tomu pořídíte za pakatel. Někteří příznivci nahodilého sexu nebo egomaniaci, kteří mají touhu rozsévat sémě a šířit své geny světem, vám budou ochotni vyjít vstříc i zdarma.
Jak to chodí na klinice
Využití darovaného vajíčka či spermie je pro řadu párů jedinou nadějí na dítě, které bude alespoň částečně biologicky „jejich“. Pokud máte sami nadbytek, čeho se jiným nedostává, můžete jim „kus sebe“ darovat. Pro muže je to celkem snadný přivýdělek. V českých centrech asistované reprodukce za jednu „várku“ spermií dostanete zhruba 500–1 500 korun. A podmínky?
Jednoduché. Věk 18–35 let, aspoň středoškolské vzdělání, dobrý zdravotní stav, vzhled a inteligence „v normě“. „Zájemců se hlásí dost, ale problém je, že stále méně mužů má kvalitní sperma. Vhodní jsou tak 2 z 10 kandidátů,“ říká lékař z jedné kliniky, která pomáhá párům, které mají problém s početím. Jedním dárcem přitom může být podle zákona oplodněno maximálně deset budoucích matek.
Pravidla pro ženy darující vajíčka jsou podobná. Ale zatímco mužské dárcovství obnáší v ideálním případě jen pár minut ve více či méně útulné komůrce vybavené pornočasopisy, u žen je proces nesrovnatelně složitější a fyzicky náročnější. Dárkyně vajíčka si musí několik týdnů píchat injekce hormonů a samotný odběr probíhá v narkóze. Přijde si za to také na podstatně lepší peníze – zhruba patnáct tisíc korun.
Dárce genů jako „anonymní obchodní partner“
„V dárcovství se dodržuje přísná anonymita,“ říká dále lékař, který si z profesních důvodů přeje zůstat v anonymitě. Dárce pro vás tedy zůstane jen jakýmsi tajuplným „obchodním partnerem“, o němž se nedozvíte víc než pár dotazníkových údajů: barva očí, vlasů, výška a váha. U těchto kritérií vaše možnosti výběru končí.
„Kdyby proces nebyl anonymní, hrozilo by, že si dárce na dítě začne dělat nárok nebo že ho nakonec matka uvede jako biologického otce a bude po něm vymáhat alimenty,“ míní lékař. A přesně tohle nebezpečí je jedním z největších úskalí nákupu a prodeje spermií na „černém trhu“ – nehledě na zdravotní rizika. Z vyživovací povinnosti vás totiž nevyváže ani sebelepší písemná smlouva, kterou s oplodněnou ženou uzavřete. Soud ji vždy prohlásí za neplatnou.
„Ze stejného důvodu není možné, aby si pár svého dárce na kliniku sám přivedl,“ pokračuje odborník. A ženy, které se chtějí nechat oplodnit darovanou spermií, protože nenašly vhodného otce? „Těm také vstříc nevycházíme. O darované vajíčko či spermii se mohou ucházet pouze páry.“ Jenže to není pro osamělé nebo lesbické ženy překážkou. Na kliniku si mohou jako „partnera“ přivést, koho chtějí. „Zapíšeme si to do kolonky, ale tím to končí. Nikomu tu informaci nikdy nepředáme a dál to nikdo nezkoumá,“ vysvětluje doktor.
Podnikaví čeští muži se postarali o to, že se z tuzemského spermatu stává také žádaný vývozní artikl. Na zahraničních klinikách jim za jejich ejakulát zaplatí mnohonásobně vyšší sumy. Ale pozor, pánové. Může se vám stát, že u vás za patnáct let s pozdravem hallo, papa zazvoní synek pubertálního věku. Například v Německu se totiž na anonymitě dárcovství netrvá. V USA a Velké Británii si dokonce neplodní rodiče vybírají dárce podle fotografií v katalogu.
Buďme pokrevními bratry
Pokud je pro vás darování vlastních genů příliš velké sousto, je tu ještě řada dalších možností, co na svém těle legálně zpeněžit. Ve všech případech se hovoří o „dárcovství“, ale přesnějším výrazem by byl „prodej“. Za svůj „dar“ – jakkoli ušlechtilé mohou být vaše pohnutky – totiž dostanete zaplaceno.
Jedinou výjimkou je v tomto smyslu vůbec nejrozšířenější dárcovství u nás – darování krve. To zůstává výhradně dobročinností. Pokud tedy nepočítáme dvoutisícovou úlevu na daních, na kterou máte za každý odběr nárok. Kromě toho dostanete občerstvení, jednodenní omluvenku z práce a v některých případech i slevu na očkování.
Pokud se cynicky omezíme pouze na finanční motivy, o něco lukrativnější už se jeví krevní plazma. Na klasické transfúzní stanici je odběr bezplatný, ale soukromé firmy za něj zaplatí i pětistovku. Chodit můžete každý týden. Lékaři však doporučují alespoň čtrnáctidenní intervaly. Častější odběry mohou ohrozit vaše zdraví – a to si za pětistovku zpátky nekoupíte.
Laktace na prodej
Ženy na mateřské si obvykle moc vyskakovat nemohou, i ony ale mají šanci si „vlastním tělem“ trochu přivydělat. Mateřské mléko jde na dračku. Například v mléčné bance v Podolí je výkupní cena dvě stě korun za litr. Stejný objem se pak prodává za devět set. Ceny výkupu se ale liší a některé banky alternativně nabízejí poukázky na stravování.
„Ročně přijmeme kolem 30 dárkyň mateřského mléka, některé byly dárkyněmi opakovaně. Průměrně se v mléčné bance zpracuje 250 litrů mateřského mléka měsíčně, uvádí podolská banka. České kojící matky však nelení a s mlékem činorodě obchodují i na vlastní pěst. Cena za litr se na internetu se pohybuje v řádech stokorun, většinou ale bývá k jednání.
Středoevropské lepší než asijské
A na závěr malé odlehčení. Pro vaši hlavu. Posledním „lidským“ prodejným artiklem, který do dnešního výčtu zařadíme, jsou vlasy. Když shodíte svou bujnou hřívu, nemusí nutně skončit umetená v odpadkovém koši. Pokud máte zdravé dlouhé středoevropské vlasy (ty jsou totiž podstatně více ceněné než asijské), dostanete za stogramový pramínek o délce dvacet centimetrů pětistovku, za padesát centimetrů dokonce tři tisíce. To už vám uhradí náklady na slušného kadeřníka, co říkáte? Přednost se dává přírodním blondýnkám, jako druh jsou totiž na ústupu a jejich vlasy jsou vzácnější.
Nepokorné kupčení? Zamyslete se znovu
Kupčit se svým tělem? Na první pohled se to zdá jako vrchol cynismu a nepokory. Ale když se podíváte podruhé, uvidíte spousty rodičů, které díky darovaným (prodaným) vajíčkům a spermiím, mohli šťastně vychovat své děti. A když se podíváte potřetí, uvidíte malé rošťáky, kteří se narodili nedonošení a lékařům se je podařilo doslova „vypiplat“ i díky darovanému (prodanému) mateřskému mléku. O smysluplnosti darování krve ani nemluvě. A vlasy na parádu? Proč ne.
