Kriminalista maloval herečku

Podle dobrého popisu zločince mohou kriminalisté sestavit jeho podobiznu. Čeho by si měl svědek všímat? Redaktorka zkoušela popsat herečku Danu Morávkovou.

V amerických detektivkách často dopadnou zločince podle počítačové podobizny neboli identikitu. Ten jim v televizi trvá jen pár okamžiků. Realita je ale jiná. Popsat člověka dá pěkně zabrat. Písecký kriminalistický technik Michal Šteňo svolil k sestavení obličeje herečky Dany Morávkové. S fotografií písecké rodačky jsem neměla práci tak těžkou. „Jaký má žena tvar hlavy?“ ptá se Šteňo. Na počítači naskočily desítky tvarů lebky. „Spíš hranatou. A bradu má výraznou, s ďolíkem uprostřed,“ snažím se.

Výsledek po hodině

Postupujeme k obočí. „Má ho víc klenuté a až dál za očním koutkem. Tento tvar to není, ten taky ne, to je moc husté,“ říkám a asi na desátý pokus se vracíme znovu k první variantě. Zdá se nejpodobnější. To samé se opakuje u očí. Nejvíc mi dává zabrat nos. „U kořene je hodně úzký, na konci má bambulku,“ zkouším. Opět desítky nosů. Širokých, dlouhých, malých i velkých. „Jak velké má nosní dírky, takhle?“ snaží se mi pomoci policista. Nejsnazší je to s účesem.
Asi po hodině je v počítači vidět ženská tvář připomínající Danu Morávkovou. Identikit prý ale nikdy nevypadá jako fotografie. Spíš jde o to vystihnout typ člověka, podle kterého jej může někdo poznat. „Je to závislé i na tom, jakou má popisující pamět, čeho si na násilníkovi nebo zloději všimne. Chceme, aby vzpomínal na markantní znaky. Jizvy, pihy, vousy a zvláštní znamení,“ vysvětluje Šteňo.
Důležitou roli hraje i povolání popisujícího, jestli dotyčného viděl ve tmě, na jak velkou vzdálenost a podobně. Zubař si například všimne spíš zubů, kadeřnice vlasů. Ani počítač ale neumí všechno. Delší obočí nebo vousy pak kriminalisté dokreslují v jiném grafickém programu ručně. Pokud se jedná o těžký zločin a závisí na identikitu, aby byl co nejdokonalejší, může sestavování trvat klidně i tři hodiny. Na výslednou podobu nejde vždy spoléhat. Písečtí kriminalisté dávali dohromady podobu muže, který chtěl oloupit cizince. Pachatele ale najít nepomohla, protože sestavování vázlo na špatné paměti a vnímavosti oběti přepadení.
„Kdyby se mi někdy povedlo sestavit portrét, který by byl klíčem k případu, byla by to pro mě velká odměna,“ usmívá se Michal Šteňo.
Nejčastěji ale policisté pátrají po „horké stopě“. Hned po činu dávají do médií popis zločince. Někdo ho tak může potkat a poznat. Další možností jsou fotoalba pachatelů. Pomůže i podoba například se známou osobností.