Kroniky BSP, barvité ozdoby hutí a dolů

„Dne 25. 5. 1975 byla v koupelnách provedena výrobní porada. Tato porada byla významná tím, že v tomto dni byl zvolen prezidentem republiky s. Gustav Husák. Proto zaměstnanci koupelen si na počest zvýšili svůj socialistický závazek o 80 hodin navíc na odpracování a udržování čistoty koupelen. Pak vynechá bílé místo a hrdě dopíše: „Závazek byl splněn do konce listopadu“.
Těm, co tuto dobu nezažili to musí připadat úplně šílené, těm co ji zažili, svým způsobem taky. Jenže to bylo v podstatě normální. Podobných knih vznikaly na tehdejších pracovištích možná tisíce. A zejména v Ostravě. V železárnách a v dolech ve městě ještě pracovaly desetitisíce lidí. Jen v tehdejší Nové huti Klementa Gottwalda na třicet tisíc lidí, pětinásobně více než dnes. OKD ve svých nejvýkonnějších časech těžilo až 24 tun miliónů tun ročně, dnes těží polovinu. Pod Ostravou kutaly černé uhlí desetitisíce horníků, dnes nezbyl jediný. Práce byla pro mnohé z těchto lidí vším. Žili v kolektivu. Společně jezdili na zájezdy, na dovolené, pořádali brigády, starali se o pionýry. Přijímali závazky a psali si o tom kroniky. Brigád socialistické práce. V roce 1977, k 60 výročí Velké říjnové socialistické revoluce, se všech třináct členů brigády, kteří pečovali o koupelny horníků na dole Rudý Říjen, zavázalo, že budou pracovat bez zameškaných směn. A že odvezou do sběru 250 kg starého papíru. Nad závazek někdo umně přimaloval hlavu Lenina se srpem a kladivem v pozadí. Srp trčí vzhůru z Leninova čela a vůdce světového proletariátu tak připomíná ďábla.
V kronice kolektivu BSP vedené Johanem Sieberem Nové hutě Klementa Gottwalda se dočteme, jak její členové v létě roku 1985 odjížděli na dovolenou. „Až do Karlových Varů se vydal Štěrba se svou rodinou. Podle Leoše není nic lepšího než 13 pramen a k tomu dobře vychlazené pivo,“ píše neznámý kronikář.
V únoru roku 1982 na žermanické přehradě u Havířova hodnotil kolektiv Brigády socialistické práce strojní údržby prádla dolu Julius Fučík závod 4 činnost brigády za uplynulý rok. „Patron brigády s.Kovalčík poděkoval za dosažené výsledky a manželkám za dobré rodinné zázemí. Po slavnostním hodnocení nastala neméně slavnostní zábava s hudbou a tancem,“ uvádí kronika. „Mám jich ve sbírce asi pětadvacet,“ říká spokojeně Svatopluk Chodura. Před několika lety si ve svém domě nedaleko slezskoostravské radnice otevřel své muzeum které nazval Keltičkova kovárna. Jako soukromník není svazován žádnými konvencemi. „Zrovna tuhle jsme vyměnil za láhev rumu,“ dívá se spokojeně na jeden ze svých exponátů s rudým obalem. Pochází z ostravského dolu Zárubek. Když důl likvidovali, pod okna kanceláří se přistavily kontejnery a vše, včetně těchto lidových kronik, v nich končilo. Z knih je patrné, jak pečlivě a nejspíš i s láskou byly vedeny. Zdobí je vykreslení partyzáni, samopaly, Leninové, rudé hvězdy i pohledy z dovolených. Jugoslávie, Sovětský Svaz, Kunčice pod Ondřejníkem.
A stále se opakující rituály – v lednu ještě nic moc, ale v únoru už oslavy toho vítězného, v březnu MDŽ, den učitelů, a už byl 1.máj, pak v červnu den dětí a v srpnu výročí Slovenského národního povstání. Září Den horníků, pak Velká říjnová socialistická revoluce, prosinec a leden – závazky na příští léta. Rok co rok. Často nějaké další oslavy.. A ještě jedno mají ty knihy společné. Na začátku roku 1989 jako by to všechny naráz prostě už přestalo bavit. Ještě v roce 1988 vše hezky vybarveno i s kladivy a srpy, rok 1989 už jen nedbalé zápisky propiskou a sem tam nějaká ta kresba. „Leden 1989 – čas přeměn,“ hlásá rudý nápis v kronice BSP nádvorní čety dolu Julius Fučík. To se slučovaly závody Julius Fučík 1 a Julius Fučík 3, což neznámý autor doplnil naivistickou malůvkou šachetní věže, nad kterou svítila pěticípá hvězda. A čas přeměn nabral takovou razanci, že pěticípé hvězdy zhasly a kroniky Brigád socialistické práce putovaly v lepším případě ke sběratelům, v horším do sběru.