Od roku 2006, kdy Raúl Castro vystřídal v čele země svého bratra Fidela, se tu díky částečnému zavedení tržního hospodářství objevily stovky restaurací, salonů krásy či kaváren. Drobných podnikatelů je dnes přes 400 tisíc. Je to sice ještě málo v zemi s 11,1 milionu obyvatel, kde stát kontroluje 90 procent ekonomiky, ale dost pro stimulaci spotřeby. Tyto malé podniky, dlouho vyhrazené jen cizincům, kteří měli dost peněz, dnes mají stále častěji kubánskou klientelu.
„Díky cuentapropistas (jak se drobným podnikatelům na Kubě říká) se situace hodně změnila,“ vysvětluje ředitelka cestovní kanceláře, která raději nechce být jmenována. Kubánci dnes jezdí na líbánky do letoviska Varadero nebo do Los Cayos, kde jsou pláže nejvíce navštěvované turisty a kam do roku 2008 jezdit nesměli. „Loni jsem prodal Kubáncům zájezdy za 53 tisíc dolarů (950 tisíc Kč), to mě opravdu překvapilo, mám jen malou kancelář a to všechno jsem prodal Kubáncům! Trh se skutečně začal hýbat,“ prohlašuje zástupce další cestovní kanceláře v Havaně, který rovněž raději nechce říci své jméno.
Podnikání pomalu zvedá hlavu
Jedna noc v pětihvězdičkovém hotelu na Varaderu přijde zhruba na 200 dolarů (3600 Kč). Ceny sice mohou klesat v závislosti na sezóně nebo nabídce, ale stejně je to příliš, uvážíme-li, že průměrná měsíční mzda činí 20 dolarů (360 Kč). Mnoho takových pobytů je zaplaceno díky remesas, penězům posílaným Kubáncům ze zahraničí, jejichž celkovou výši odhaduje OSN na více než dvě miliardy (36 miliard Kč) ročně. To je téměř tolik, co činí příjmy z turistiky. Loni Kubu navštívil rekordní počet kubánských emigrantů, na 400 tisíc, a ti přivážejí dolary, které malým soukromníkům umožňují zahájit podnikání.
Kubánci se bojí pochlubit majetkem
Ve sportovních zařízeních velkých havanských hotelů tvoří cizinci už jen polovinu klientely. Druhou polovinu tvoří Kubánci, kteří si mohou dovolit zaplatit až tisíc dolarů (18 tisíc Kč) roční předplatné. Ve městě se objevila soukromá fitness centra s dovezeným moderním vybavením. Kubánští zákazníci tu platí deset dolarů (180 Kč) měsíčně, jen setinu toho, co ve veřejných klubech.
Tyto nesmělé známky luxusu však nejsou na první pohled příliš zřetelné. Kubánci odchovaní 50 lety rovnostářství, neradi vystavují svůj majetek na odiv. Všichni mají na paměti případ nějakého souseda, který byl obviněn z „nezákonného obohacování“. Reformy však pokračují. Jak prohlásil sám Raúl Castro při svém únorovém znovuzvolení do čela země na dalších pět let, Kuba se má stát „méně rovnostářskou a spravedlivější společností“.
