Vedení Sigmy Olomouc představilo první letošní posilu. Po pěti letech se na Hanou vrací obránce Radim Kučera, který může novým spoluhráčům předat zkušenosti z bundesligy.
Bylo těžké vaše rozhodování, jestli zůstanete v Německu nebo využijete nabídku Sigmy? Bylo. Hlavně proto, že jsem se musel rozhodnout během nějakých tří dnů. Když jsem z Bielefeldu odcházel na dovolenou, lidé z vedení mi řekli, že se mnou počítají a chtějí mi prodloužit smlouvu. Jenže klubu hrozil krach a nikdo nevěděl, jestli dostane na další sezonu vůbec licenci. Do toho přišla schůzka s trenérem Zdeňkem Psotkou a předsedou Sigmy Josefem Lébrem. Pak jsem to probíral s rodinou, i děti se k tomu vyjádřily.
Co vám řekly? Ty chtěly v Německu zůstat. Ale rozhodlo, že mi vedení Sigmy nabídlo práci v klubu po skončení hráčské kariéry. Vím, že se chýlí ke konci a první krok po jejím skončení jsem chtěl udělat v Olomouci. Výhoda je, že znám zdejší prostředí a lidi.
Ale hráče ze současného kádru asi moc neznáte? To je pravda, znám víc ty starší. Měl jsem to štěstí hrát tady s fotbalisty, kteří se dostali do reprezentace, ať to byl Martin Vaniak, Tomáš Ujfaluši, David Rozehnal nebo Roman Hubník. S většinou z těch kluků se dodnes vídám, s Markem Heinzem a Standou Vlčkem jezdíme každé léto společně na dovolenou.
Stihl jste se už zabydlet v kabině? Ze začátku tam byl určitý ostych. Je to pochopitelné, nejmladším klukům je osmnáct devatenáct, mně je dvakrát tolik a mám rodinu, takže každý máme trochu jiné starosti. Ale naštěstí mi nikdo z nich nevyká. Neměl jsem problém zapadnout do kolektivu v Německu a nebudu ho snad mít ani v Olomouci.
Jaký byl váš křest, tedy přípravný zápas s CSKA Moskva? Žádná legrace to nebyla, vždyť soupeř má zkušenosti z evropských pohárů. Vzhledem k tomu, že jsme to utkání hráli tři dny po začátku přípravy, tak z něj mám skvělý pocit. I když jsme prohráli. Na to, že kluci měli skoro měsíc dovolenou a pak hned nastoupili k zápasu, to zvládli dobře.