Kuchařky z Brna souboj se severem prohrály

Že se cibulka smaží v různých koutech Moravy různě? A že se dá uvařit za několik desítek korun chutné a zdravé jídlo? Školní kuchařky deseti týmů z Brna a severní Moravy to dokázaly odborné porotě koncem srpna v brněnské Základní škole Nádvorní. A jak „válka“ severu proti Brnu dopadla?

„Výsledky byly těsné, ale týmy ze severní Moravy byly lepší. Do vaření se jim podařilo získat jiný vítr a tím pádem i jinou chuť. Zatímco v Brně se smaží cibulka do bíla, kuchařky ze severu ji připravují dorůžova. Porota pak má před sebou odlišnou chuť a přidá více bodů,“ tvrdí hlavní organizátorka akce Anna Packová, která je odbornou referentkou pro školní stravování z brněnského magistrátu.

Přestože brněnské školní jídelny nedosáhly na zlatou medaili, neznamená to, že by děti školou povinné jedly blafy. „V Brně je tradičnější česká kuchyně. Minutku zvládne uvařit každý neumětel, ale připravit chutnou omáčku chce zkušenost. V tomto mají brněnské školní jídelny vysoký standard,“ domnívá se Zdeněk Hladík z Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, který soutěžní pokrmy hodnotil.

I když mají brněnské kuchařky zkušenosti, byla při soutěži znát nervozita. „Bacha na tu cibulku, ať ji nepřipálíš,“ zní od jednoho sporáku. V jiném koutu kuchyně se zase klepou kuchařkám ruce při přípravě dezertu. Na korpus nanáší vrstvu tvarohového krému tak opatrně, jako by restaurovaly sošku v muzeu.

Jedno se ale soutěžícím ženám musí nechat. Ačkoliv vaří těsně vedle sebe a lokty se téměř dotýkají, ani jedna se nesnaží cizí kuchařince pokrm pokazit. Třeba pálivou paprikou nebo hrstí soli. „Proč bychom to dělaly? Vždyť jsme přece všechny od fochu,“ odmítá jakékoliv nefér praktiky Hana Cabová, vedoucí školní jídelny z Rožnova pod Radhoštěm.

Právě rožnovské „meníčko“ se stává absolutním vítězem soutěže. Porotcům kuchařky podaly zeleninovou polévku s pohankovými knedlíčky, těstoviny s tuňákem a rajský salát s bazalkou a olivovým olejem. A sklidily úspěch a medaili. „Děti to zbožňují. Po každém takovém obědě máme prázdné hrnce,“ konstatuje Cabová.

Přesto ještě před několika lety mohli o podobném jídle děti jen snít. „Univerzální hnědá omáčka? Bejvávalo. Jídlo ve školních jídelnách není v současnosti jen obyčejné meníčko bez vůně a zápachu, které má děti nasytit. Jedná se o vědecky řízené stravování,“ říká Josef Horák, lékař a jeden ze čtrnácti ochutnávajících porotců soutěže.

Děti, kterým začal nový školní rok, dostávají pokrmy sestavené jen z vybraných surovin. Byť kuchařky občas používají nejrůznější směsi a zahušťovadla. Ale jen kvůli normě ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z roku 2005, která přikazuje, že jedna porce nesmí být dražší, než sedmadvacet korun a padesát haléřů.

Cena, za kterou si v Brně nekoupí člověk ani obloženou bagetu.