Kuky prezidentem? Proč ne

S dětmi to režisér Jan Svěrák opravdu umí. Ve Vlastivědném muzeu bylo na vyhlašování malých tvůrců, kteří napsali nebo nakreslili nejlepší pokračování filmu o plyšákovi Kukym, veselo. „Spolupráce táty a syna byla bezvadná,“ říká o natáčení filmu Svěrák.

Jak se vám líbí výtvory dětí?
Rozdělil bych je na dvě skupiny. Na té první je patrné, že dětská fantazie funguje a zpracovává zážitky odjinud. To znamená, že Kuky volně přechází třeba v příběh o drakovi nebo o perníkové chaloupce, což ještě není fantazie. Je to jenom kombinatorika a schopnost aplikace jiného příběhu na tento.

A ta druhá skupina? Občas se objevila perla, u níž jsem si řekl: „Tak to by mě nenapadlo, že pod skládkou jsou ještě chodby. A že tam žije další postavička se jménem, které mu dětský autor vymyslel. Nebo myšlenka, že je důležité přestěhovat všechna zvířata z tohohle lesa do lesa jiného.“ Tady už funguje představivost, a ten člověk vytváří svůj vlastní příběh.

Co vás při pročítání prací překvapilo nejvíce?
Neuvěřitelná pečlivost a pracovitost, s jakou se do toho děti pustily. Některé práce byly skoro tisknutelné. Byly tam komiksy, které měly třeba dvanáct stránek. I když příběh třeba nebyl tak silný, tak to bylo výborně namalované. Vždycky jsem byl zvědavý, jestli na mě vykoukne zajímavý příběh nebo kresba, která mě povalí.

V pokračování, které napsala jedna ze soutěžících, se stal Kuky nakonec strážcem lesa. Myslíte, že by tuto pozici skutečně ustál?
Víte, ono být v takovéto státnické funkci je dosti složité. Musíte být odolný vůči všem intrikám a mít ostré lokty. Ale vezměte si třeba takového Václava Havla, který moc vůči intrikám odolný nebyl a lokty taky neměl, a přesto to ustál. Je dobré se obklopit lidmi, kteří vám můžou pomoct. A rozhodně je lepší mít za prezidenta Kukyho než Anušku.

Která postava z filmu je nejoblíbenější u dospělých a která naopak u dětí? Ženy mají rády většinou Kukyho a Dubánka. Děti také, ale kromě těchto dvou i Anušku. Malé děti ne, ty se ho bojí, a některé dokonce chtějí, aby byl na plakátě přelepený. Aby se na něj nemusely koukat. Ale starší děti ho mají naopak rády, protože jim připadá jako rebel.

Při natáčení dabingu jste současně kočíroval svého syna Ondru i otce Zdeňka. Nepřinášelo to rodinné nepříjemnosti?
Bylo to bezvadné, protože můj syn není herec a učil se to za pochodu. A můj táta, když s ním byl v té kukani a namlouvali to spolu, tak mu pomáhal. Jednak se Ondra před ním nestyděl a jednak mu třeba táta v některých situacích radil. S cizím hercem by to Ondra tak nezvládl.

Chystáte další film?
Dopsal jsem scénář, který se odehrává v Africe. Tentokrát to rozhodně nebude film loutkový. Myslel jsem si, že si při natáčení Kukyho odpočinu od herců, kteří často neumějí text, přijdou pozdě nebo pospíchají a odcházejí večer do divadla. Jenomže jsem poznal, že loutky mají také své chyby. Takže budu točit zase s živými herci.