První skladbu napsala v devíti letech, do pětadvaceti jich složila na pětačtyřicet. Patří mezi nejhranější české skladatelky a nejvýznamnější představitele české hudební moderny. Od předčasné smrti Vítězslavy Kaprálové uplyne 16. června 80 let.
Kaprálová se narodila 24. ledna 1915 v Brně do čistě hudební rodiny. Maminka byla učitelkou zpěvu, otec profesorem hudby a ředitelem hudební školy. Kaprálová měla k hudbě blízko, hrát jí ale nestačilo. Chtěla se stát skladatelkou a dirigentkou.
Tehdy to znamenalo bořit hranice. Brněnskou konzervatoř absolvovala vlastním klavírním koncertem a byla první ženou, která se tam postavila za dirigentský pult. Kromě hudby se věnovala také poezii, některé orchestrální skladby komponovala na vlastní texty.
Ve studiu skladby a dirigování pokračovala na pražské konzervatoři. Pražskou školu absolvovala svým možná nejznámějším dílem, Vojenskou symfonietou, op. 11. Toto dílo pro velký orchestr poté sama předvedla s Českou filharmonií a v roce 1938 předvedla i v Londýně s BBC Orchestra.
Koncert přenášel rozhlas i za moře do Spojených států. Po kladných domácích recenzích se jí stejného ohlasů dostalo i od zahraničních kritiků. To již studovala na hudební škole v Paříži, kde se jí mentorem a přítelem stal jiný světově proslulý skladatel Bohuslav Martinů.
V Paříži Kaprálová zúročila svou pracovitost i posedlost hudbou. Během tří let zde složila bezmála stejný počet skladeb jako za pět let v Brně a dva roky v Praze.
Nad touto erupcí kreativity se ovšem začal snášet stín politických událostí – v roce 1939 začala okupace Československa, následující rok vtrhli nacisté do Francie. Z důvodu úspory nákladů se přestěhovává do domácnosti, ve které poznává svého budoucího muže, syna Alfonse Muchy Jiřího.
Svatba se koná na jaře roku 1940. V manželském životě však vydrží pouhé dva měsíce. Počátkem května vážně onemocní a již 16. června na útěku před postupujícími Němci v jihofrancouzském Montpellieru v pětadvaceti letech umírá. Oficiální diagnóza zní miliární tuberkulóza.
Pohřbu se zúčastnili jen tři lidé – Jiří, který jejich krátkému vztahu později věnoval knihu Podivné lásky, sestřenice Věra a strýc Bohumil. Později byly ostatky převezeny a nyní se hrob této výjimečné umělkyně nachází na Ústředním hřbitově v Brně.
