Anna Maria Jopek vsadila na inteligentní pop

Kosmopolitní umělkyně. Hvězdná Polka Anna Maria Jopek na nové nahrávce hudebně navštíví i portugalskou kulturu či Japonsko

Kosmopolitní umělkyně. Hvězdná Polka Anna Maria Jopek na nové nahrávce hudebně navštíví i portugalskou kulturu či Japonsko Zdroj: anna maria jopek music

Prostor tří disků vycházejících samostatně i jako tematický box zaplnil nový materiál polské zpěvačky Anny Marie Jopek. Alba střídají skladby tradiční s autorskými, liší se inspiracemi, z nichž vyrůstají, a představují opatrné vykročení interpretky do nové epochy tvorby.

Trojicí nahrávek se odvíjí tři inspirační proudy. Hudba portugalská (v širším smyslu, tedy ta v tomto jazyce zpívaná včetně brazilské, angolské nebo kapverdské) je páteří Sobremesy, tradiční polská napříč staletími lemuje Pollanu a snaha nalézt styčné body mezi zpěvaččinou národní tvorbou a japonskou formovala Haiku. Charakteristická témata, aranžmá a instrumentace se však mezi díly volně přelévají. Na Pollaně se kromě legendy polského folkloru Marie Pomianowské podílel například i kubánský pianista Gonzalo Rubalcaba. Anna Maria Jopek se i tentokrát obklopila hvězdnými hosty, mezi nimiž nechybí kapverdská diva Sara Tavares nebo japonský virtuos Makoto Ozone, jehož klavírní rukopis spolu s flétnou předurčují ráz Haiku.

I přes lesk přizvaných jmen si zpěvačka posteskla, že nejraději by nahrávala s vesnickými bardy, nositeli regionálních folklorních tradic, s nimiž ze světa odejdou i četné po generace tradované, ale nikdy nezapsané písně. Přesto na novinkách neznámí autoři ani skladby nefigurují. Jde spíše o materiál známý, byť leckdy přearanžovaný k nepoznání. A přestože často vyrůstá z lidových kořenů, syrové autenticity folkloru pozbývá.

Na „japonském“ CD nabírají skladby podoby drobnokreseb obtočených okolo minimalistického doprovodu klavíru, na portugalském se přelévají do tu živějších tanečních žánrů anebo naopak do sentimentálních boler, jejichž strojenost, odtažitost a sentiment jsou blízké zpěvaččině předchozí tvorbě. Pollana balancuje na pomezí lidové a populární písně, zpřístupňuje posluchači materiál, jehož původní autentické interpretace by jej zřejmě neoslovily.

Zrcadla (Lustra), jak je celý komplet pojmenován, odrážejí různé polohy zpěvaččiny tvorby. Ta se odvinula od tradičního jazzu k inteligentnímu, jazzem ovoněnému popu. Každý projekt přitom zněl odlišně, od písničkového folku po „hot“ jazz. Novinky zdůrazňují interpretčinu mnohostrannost i fakt, že pojítkem jejích děl je spíše specifický pěvecký a kompoziční výraz než vyhraněný styl. Ponechávají ale posluchače v nejistotě, kam se interpretčina tvorba vydá dále.

Anna Maria Jopek: Sobremesa, Pollana, Haiku

Vydavatel: Anna Maria Jopek Music, 2011
Hodnocení: 80 %

Autor je spolupracovníkem redakce