Zápletka začíná velmi zvolna a režisér nabídne spoustu nezáživně vulgárních odboček, než se vytříbí, o čem tahle postmoderní směska kýče a artu tentokrát bude. Než se začne odkrývat tajemství původu delikátně krásné a delikátně nešťastné dívky, již Banderasův (anti)hrdina drží ve svém luxusním domě, obklopenou bezpečnostními kamerami, tupými předměty a nasoukanou v obleku chránícím její kůži.
Než se ve vzpomínkách objeví mladík Vicente, na nějž čeká jeden z typických almodóvarsky neuvěřitelných osudů. Než se klubko vztahů a intrik začne konečně rozmotávat pomocí flashbacků až ke křiklavě překvapivému konci, který nakonec v hlavního hrdinu promění někoho jiného než chirurga, a připomene, že Almodóvar se považuje za jednoho z nejvýraznějších feministických režisérů.
Béčkovému thrilleru vypůjčenému z francouzského románu Tarantula se jako obvykle dostalo autorského make-upu. Je tedy namalovaný v pestrých barvách, oblečen v módních kostýmech, zaplněn luxusními rekvizitami a vtlačen do vystylovaných obrazů. Absurdní zápletku, z níž by možná po úpravě mohl být psychologický horor nebo satirická karikatura, doprovází absurdní dialogy postav. Zájem o jejich osudy však vyvolává jen dobré obsazení hlavních rolí. Banderase je radost vidět bez chlupů shrekovského Kocoura v botách, jehož dabováním se v USA nejvíc proslavil.
Jak ale bývá u Almodóvara obvyklé, film nakonec patří ženě, Eleně Anayaové a jejím laním očím, v nichž vyjadřuje všechny zmatky své podivuhodné postavy. I díky ní a oblíbenému režisérově tématu sexuální identity je Kůže filmem, na nějž na rozdíl do předchozí telenovely Rozervaná objetí nezapomenete. Jen si jej nemusíte pamatovat zrovna jako mistrovský kousek.
Kůže, kterou nosím
(melodrama, Španělsko, 117 minut)
Režie: Pedro Almodóvar
Hrají: Antonio Banderas, Elena Anayaová, Jan Cornet
Premiéra: 8. září
Hodnocení: 50 %
