Česko je, co se týče bluegrassu, výjimečné, míní banjista Luboš Malina

Kapelník a hráč na banjo Malina Brothers, zakládající člen skupiny Druhá tráva, Luboš Malina

Kapelník a hráč na banjo Malina Brothers, zakládající člen skupiny Druhá tráva, Luboš Malina Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Blugrassová skupina Malina Brothers
Kytarista Malina Brothers Pavel Malina
Malina Brothers - kapelník a banjista Luboš Malina (vlevo) a jeho sourozenec a kytarista Pavel (vlevo)
Malina Brothers - kapelník a banjista Luboš Malina (vlevo) a jeho sourozenec a kytarista Pavel (vlevo)
Malina Brothers - kapelník a banjista Luboš Malina (vlevo) a jeho sourozenec a kytarista Pavel (vlevo)
12
Fotogalerie

Deset let existence oslavili bluegrassoví Malina Brothers novým, koncertním albem. „Česko je, co se týče bluegrassu, výjimečné. Dnes, když se ohlédnu zpět, tak si myslím, že se to zapíše do historie tuzemské muziky,“ říká Luboš Malina, banjista a kapelník skupiny sestavené ještě z jeho bratrů Pavla a Josefa a také Pavla Peroutky.

Kdo se na nové desce podílel a v čem je jiná oproti předchozím?

Luboš Malina (LM): Máme tři řadové desky a tohle je live koncert. Je to souhrn našeho desetiletého působení. Je to záznam z koncertu v brněnském Sono Centru. Měli jsme dva hosty, se kterými jsme postupně natočili jednu desku. Prvním je americký hráč na foukací harmoniku Charlie McCoy, druhým zpěvačka Kateřina García, která jinak žije v Dublinu.

Kdy a jak jste se s legendou, jakou je Charlie McCoy, potkali? To bylo ještě přes Druhou trávu s Robertem Křesťanem?

LM: Vlastně ano. Hráli jsme kdysi ve Strakonicích na bluegrassovém festivalu Jamboree a on tam byl jako host. Pozvali jsme jej na pódium na pár skladeb. Tím to pro tu chvíli skončilo. Ale když jsem produkoval druhou desku Wabimu Daňkovi, tak mě napadlo Charlieho pozvat. Poslali jsme mu nahrávky a on v Americe dotočil foukací harmoniku. Když jsme s Wabim album křtili, tak jsme pozvali Charlieho na koncert a on přijel. Tím začala spolupráce s Druhou trávou a později s Malina Brothers.

Jak k tomu přistupoval? Přece jen je to na hudební scéně slavné jméno.

LM: On je profesionál. Asi patnáct let jeho práce spočívala v tom chodit nahrávat do studia. Žil v Nashvillu, kvůli tomu se tam také přestěhoval. V šedesátých a sedmdesátých letech nedělal nic jiného, než jako studiový hráč nahrával desky.

Bere to jako job. Tak to měl i u Wabiho Daňka. Podle toho vypadaly i peníze, které za to chtěl. Vše natočil za jednu session, což trvalo asi tři hodiny, protože to byly písničky, které předtím nahrával třeba s Krisem Kristoffersonem. Člověk by řekl, že taková hvězda – alespoň v našich očích – bude drahá, ale byl pro nás nakonec finančně dostupný.

Proč jste se s bratry dali dohromady? Přece jen vás má spousta lidí spojeného s Druhou trávou a Robertem Křesťanem.

LM: Tak bratr Pavel byl členem Druhé trávy také asi šest let a podílel se na první a zásadní desce (z roku 1991, pozn. aut.). Malina Brothers vznikli na popud kamarádů, my jsme to původně neplánovali. Neuměli jsme si představit, že bychom byli schopni sami vystupovat a být frontmany jako v kapelách, za které jsme každý z nás hráli – já s Robertem Křesťanem, Pavel se Žalmanem, Pepa se skupinou Cop.

Jenže každého 25. prosince jsme si chodili zahrát do takové hospůdky U Metuje v Náchodě. A tam nás jednou kamarádi přesvědčili, abychom udělali koncert. Zkusili jsme to – a zafungovalo to.

O vás nyní vznikl i dokumentární film. Co bylo popudem?

Josef Malina: Za deset let, co hrajeme, jsem často natáčel různé záběry z cest, ať už to bylo třeba po Americe, v Irsku, nebo Česku. Máme z těch cest i hromadu fotek. Napadlo mě, že bych to mohl dát dohromady a natočit nějaký krátký dokument.

Původně jsem si myslel, že to bude velmi krátký film tak do deseti minut. Pak ale ještě vznikla myšlenka menších rozhovorů se všemi členy kapely – a například v případě bratra Pavla to trvalo asi dvě hodiny. Takže je to nakonec asi třičtvrtěhodinová záležitost a průřez historií nejen Malina Brothers, ale i jejích jednotlivých členů.

Hráli jste spolu jako bráchové na kytary už v dětství?

LM: Pamatuji si, že jsme si v dětství společně zpívali ve dvojhlasech. Měli jsme spolu nacvičené písničky, jakékoliv, trampské i jiné.

Kdy u vás zvítězil bluegrass?

LM: Já to neměl nikdy vyhraněné jedním směrem. S blue­grassem jsem se seznámil, když mi bylo asi třináct let. V Náchodě byla tehdy kapela Kliďánko a hráli bluegrass. Ale tehdy se tomu tak neříkalo. To slovo nikdo neznal, říkali tomu třeba western.

Ale byla to kapela, která mě angažovala jako houslistu. Byli to samí starší chlapi – kolem dvaceti – a v kapele měli i banjo. To mě fascinovalo od začátku.

Měl jste nějaké vzory?

LM: V té době už byli známí Greenhorni a Rangers, ta muzika už byla v povědomí. A naši rodiče poslouchali z magnetofonových pásků americkou country. Takže jsme to tímto způsobem nasáli a od té doby mě banjo nepřestalo bavit. I přestože jsem studoval vážnou hudbu – konkrétně klarinet – učil jsem se vedle toho hrát na banjo.

Nemohu se zbavit pocitu, že Česko bylo ve střední Evropě, co se týče folku a bluegrassu, jiné. V Maďarsku nebo Polsku takovou roli nehrál...?

LM: Česko bylo opravdu v tomto ohledu výjimečné. Myslím, že se to zapíše do historie tuzemské muziky. Vznikalo tady něco originálního, a to ve stejné době jako v Americe – jen jsme s ní neměli přímý kontakt. Znali jsme to jen z nahrávek, které se sem dostaly, progresivních muzikantů, jako byli Tony Trischka, Béla Fleck či New Grass Revival. A to byly velké vzory i pro Druhou trávu, když jsme v roce 1991 začali.