Cirkus Galapiat tvoří šest absolventů cirkusových škol Ecole Nationale des Arts du Cirque v Rosny-Sous-Bois a Centre National des Arts du Cirque v Châlons-en-Champagne. V současné době sídlí ve městě Langueux v severozápadní Francii, kde mají vlastní šapito pro 350 diváků a odkud vyrážejí do světa. Produkce Risque ZérO, s níž přijeli do Prahy, vznikla roku 2010. Je dokonalou ukázkou typického nového cirkusu, tedy v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vzniklého směru avantgardního fyzického divadla.
Představení je plné žonglování, fyzických akcí, akrobacie, dynamiky, vzájemné souhry, humoru, dramatických i komediálních situací a hudby. Je neobyčejně nápadité a využívá výjimečných individuálních schopností všech aktérů k představení plnému neuchopitelné krásy a magie vycházející z fyzických akcí a osobností všech performerů. Divák v podstatě sleduje barvitý svět šestice podivínských kamarádů (pět mužů a jedna dívka), kteří se před sebou vychloubají, hádají, provokují se, dělají si naschvály a především si spolu hrají.
Skvělá show s pingpongovými míčky
Co chvíli přicházejí s novými, čím dál ztřeštěnějšími nápady, vymýšlejí si různě překvapivé – mnohdy nebezpečné – hry. Žonglují s obručemi, kužely, noži i sekyrkami, hází po sobě noži i šipkami, šplhají po tyči, pohybují se ve výškách, využívají i lana a závěsnou akrobacii či pomocí houpačky létají až do kopule šapito a předvádějí divoká salta mortale.
Diváckým vrcholem – a zřejmě specialitou souboru – jsou dynamické žonglérské ekvilibristiky s pingpongovými míčky, jež dokážou pusou zachycovat v roztodivných situacích, pozicích a v neuvěřitelné rychlosti a aranžmá. Jejich (sou)hra, kdy si čtyři sednou jak karetní hráči kolem desky stolu na židle, každý má v puse jeden míček a začnou s nimi po sobě „střílet“, pusou je chytat a zase někomu posílat a míčky ještě přidávat, je číslo, na které se nezapomíná.
Číslo zhrzeného klauna
Obdobě by se ale dala popisovat snad každá akce, každá situace a nápad. Všechny jsou prováděné ve vysokém tempu, mají chvílemi drsný, „mužský“ humor, současně však v sobě vždy obsahují i velkou dávku hravosti, poezie a sem tam se objevuje i pro tento obor vpravdě lidového umění nezbytná špetka sentimentu. Například když jeden z klaunů touží po polibku krásné divačky a když jej nedostane, rozhodne se pádem z kolmé tyče roztříštit si tvář. Naštěstí těsně nad zemí zabrzdí.
Performance Risque ZérO patří k tomu absolutně nejlepšímu, co festival za celou dobu své existence nabídl. Kdo jen trochu propadl kouzlu nového cirkusu, neměl by si je nechat ujít.
