Od té doby sází tu více, tu méně úspěšně na stále stejný model melodického indie pop rocku s emotivním Martinovým vokálem. Stačí si poslechnout například skladbu Talk z alba X&Y a máme rámcovou představu vlastně o všech písničkách, které Coldplay natočili po roce 2004. Včetně Mylo Xyloto. Opět je zde přehršle silných a zapamatovatelných melodií, občas přecházejících v nekomplikované stadionové halekání (přímo se nabízí analogie s Kabátem). Aranže, dramaturgie a zvuk jsou za poslední tři desky skoro neměnné, čemuž se nelze divit, když Coldplay do křesla producenta opět posadili Briana Ena. A jako nepříjemná třešnička na dortu hostování popové princezny Rihanny a její „lalala“.
Nahrávka skoro bez výjimky postrádá jakýkoli náznak napětí, znepokojení, energie, něco, z čeho by trochumrazilo v zádech. Je příliš hodná a milá, ale takovým tím mdlým, bezbarvým způsobem, ze kterého se chce zívat a spát.
Album Mylo Xyloto potvrzuje, co naznačila minimálně předchozí deska Viva la Vida or Death and All His Friends: Coldplay došli již před lety na konec své cesty a vyčerpali všechny možnosti změny vlastního výrazu. Výsledkem je dílo, které sice na první poslech výrazně neurazí, na druhé straně ani nijak nenadchne. A to je počátek klinické smrti – pohyb ustává, životní procesy se zpomalují na nulu, zastavuje se mozková aktivita. Tato hrozba nad Coldplay visí již od nahrávky X&Y. Kapele by však asi nikdo neměl vyčítat, že se vydala nejsnadnější a komerčně nejschůdnější cestou.
Coldplay: Mylo Xyloto
Vydavatel: EMI, 2011
Hodnocení: 50 %