Příhodně den před Světovým dnem boje proti AIDS přichází do českých kin jeden z nejdiskutovanějších filmů letoška, francouzské drama 120 BPM.
Snímek o snaze nejen HIV pozitivních lidí přimět na začátku devadesátých let francouzskou vládu, veřejnost a farmaceutické firmy k většímu zájmu o umírající na AIDS získal v Cannes Velkou cenu poroty i cenu kritiky. Příští víkend se bude ucházet i o Evropskou filmovou cenu a v zimě možná o Oscara.
Autor 120 BPM Robin Campillo byl dosud známý hlavně jako spoluscenárista Laurenta Canteta, vítěze Zlaté palmy za film Mezi zdmi. I jeho samostatná tvorba zůstala věrná až dokumentárně realistickému stylu, občas zjemněnému trochu okázalými poetickými momenty.
Jeho pohled na činnost pařížské pobočky aktivistického hnutí ACT UP velmi detailně zachycuje diskuze, tření, spory a akce většinou mladých lidí nespokojených se situací a odhodlaných s ní něco dělat.
Tím, že se soustředí jen na jednu stranu sporu, a hlavně na poměrně radikální protestní činnost zahrnující demonstrace a demolování kanceláří firem, může ztratit část empatie pro své rozhořčení – nepřítel a jeho zločiny zůstávají příliš v pozadí. Jako vzpomínka na část historie občanské společnosti, jíž se dnes 55letý Campillo sám účastnil, umí být fascinující ve své komplexnosti a vykreslení mnoha charakterů členů ACT UP.
Podívejte se na trailer k filmu
Film jako řada jiných začíná příchodem nováčků do skupiny. Jeden z nich se tam postupně zamiluje do drzého, živelného Seana v podání nového talentu Nahuela Péreze Biscayarta.
Druhá polovina dost dlouhého filmu patří jemu a jeho postupnému umírání. Z horečnatých skupinových diskuzí a portrétu složitosti dohody pak Campillo ustoupí do intimního dramatu, které podporuje předchozí část ukázáním, za co ACT UP bojuje, k tematice však nepřináší nic moc nového. Až závěr snímku zaujme citlivým zobrazením pospolitosti.
Campillo se snaží ve filmu, jehož titul odkazuje k tepu tanečních klubů i srdce, o nekonveční pohled na lidi, kteří se rozhodli „žít politiku v první osobě“. Zároveň do své volné narace zapojuje konvenční linku rodící se lovestory, která má pomoci divákovi k větší citové angažovanosti. HIV tematiku jako většina předchozích známých děl (Stejná srdce, Andělé v Americe) přitom zachycuje v oné rané době, kdy virus HIV skoro automaticky znamenal smrt.
Právě srovnání s Anděly v Americe, nedávno připomenutými skvělou inscenací britského Národního divadla vysílanou i do kina Aero, obnažuje slabinu Campillova procedurálního přístupu, v němž boj o život zůstává seriózní rutinou a umírání únavnou elegií. Jako historická připomínka obětí, jejich života a protestu má 120 BPM svou sílu. Jeho tep však bije v rytmu devadesátých let.
Autorka je spolupracovnicí redakce
120 BPM
(drama, Francie 2017, 140 minut)
Režie a scénář: Robin Campillo
Hrají: Adèle Haenelová, Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois
Hodnocení: 60 %
