Foo Fighters v čele s bubeníkem dávno zaniklé kultovní Nirvany Davem Grohlem odehráli pozoruhodný a pro kapely nejvyšší rockové ligy netypický koncert. Na jednu stranu kapela, jenž na koncertním repertoáru nemá žádný typický „ploužák“, předvedla energickou, poctivou, téměř dvouapůlhodinovou show. Na straně druhé se celý koncert odehrál v sympatické neokázalé formě bez zbytečných gest a póz, bez přehnaných světelných efektů i jindy běžné projekce na velkoplošné obrazovce, takže hlavní sílu koncertu nesl na bedrech opravdu jen Grohl se spoluhráči a jejich výkony, což zvládli na výbornou. To chvílemi provázela - na tak velkou halu - až rodinná atmosféra. To ve chvílích, kdy dětí části muzikantů z Foo Fighters vedle pódia v dětském koutku a často i přímo na pódiu nenuceně přihlížely hlasité produkci svých otců.
Foo Fighters prožívají nejlepší období své kariéry. Za svou zatím poslední, loňskou syrovou desku Wasting Light obdrželi pět amerických cen Grammy, tedy jen o jednu méně než za všech šest alb předchozích. Na Wasting Light se Foo Fighters vrátili ke svým hudebním kořenům v podobě syrového přímočarého hardrocku. K tomu jim bezpochyby dopomohl i fakt, že celé album bylo natočeno v garáži Grohlova domu v Kalifornii na dnes už téměř nepoužívaný analogový magnetofonový pásek. Teprve záznam z pásku byl digitálně zpracován.
Čtěte také:
Symbolicky tak celý koncert otevřela právě píseň White Limo z loňské novinky, které kapela věnovala asi třetinu z odehraných písní, za ní však následovala povinná sestava starších hitů jako The Pretender, All My Life, These Days či Everlong, kterou stejně jako v předchozích případech celý koncert končil.
Grohlovi přitom publikum během koncertu připomenulo i premiérové vystoupení Foo Fighters v Praze v říjnu 1995 během jejich prvního turné po Evropě věnované debutové, stejnojmenné desce kapely. To tehdy podle dostupných údajů či spíše odhadů vidělo 1400 šťastlivců. „Bru-mlou-ka Sky Club? Pamatujete?…Já ne,“ udiveně se ptal a zároveň si odpovídal Grohl, čímž mnohé pobavil a některé možná i trochu nechtěně zklamal.
Grohl s nově zformovanou kapelou se tehdy představil v Praze jen rok a půl po dobrovolné smrti lídra Nirvany Kurta Cobaina. Na Grohlovi je sympatické mimo jiné i to, že se na slávě kultovní Nirvany nepřiživuje. Sám za sebe usedl do studia ještě v roce 1994, tedy v roce Cobainovy dobrovolné smrti. Debutovou desku Foo Fighters tehdy nahrál téměř sám (teprve poté zformoval celou kapelu) a z dnešního pohledu udělal to nejlepší, co mohl. Šel svou cestou, usnadněnou tím, že pro samotnou Nirvanu toho jako autor moc nenapsal, navíc vyměnil bicí za kytaru a postavil se před mikrofon. Těžko jej tak někdo mohl napadat z nějakého parazitování na slavné kapele, v níž koneckonců nepůsobil od úplného počátku.
Reminiscencí na dávnou slávu Nirvany se ale na zatím posledním albu pár nabízí. Vyšlo jen několik dnů po 17. výročí Cobainova úmrtí a producentem se stal tehdejší producent průlomového alba Nirvany Nevermind Butch Vig. V jedné z mála jemnějších skladeb I Should Have Known loňského alba, k jejímuž napsání přiměl Grohla mimo jiné i smutný Cobainův úděl, se pak jako host objevil baskytarista Nirvany Krist Novoselic.
