Metalové zpěvy o budoucí svaté | E15.cz

Francouzské muzikálové zjevení nabízí metalové zpěvy o budoucí svaté

Francouzské muzikálové zjevení nabízí metalové zpěvy o budoucí svaté
Janička
• 
ZDROJ: Film Europe

Iva Přivřelová

Divoký muzikál Janička od francouzského provokatéra Bruna Dumonta pojal spirituální probuzení Jany z Arku jako amatérské vystoupení nadšeného mládí, které diváky mění v nevěřící Tomáše.

Jak ukázaly filmy jako Humanita či 29 palem, Bruno Dumont patří mezi nejosobitější i nejnáročnější umělce evropské filmové scény. V poslední době porušuje tabu s větší radostí a rozkoší, což potvrzuje i Janička – metalovo- -rapový muzikál o dětství svaté Jany z Arku.

Malá Janička do filmu přitančí s písní na rtech, podanou s nadšením ne zrovna nejtalentovanější účastnice soutěže Středověk hledá Superstar. V Dumontově podání se zápal vyzpívat své srdce za doprovodu divokých tanečních kreací mísí se zápalem náboženského opojení. Slyší tak hlasy i tvrdou muziku.

V prostých rurálních kulisách sledujeme bizarní anachronické představení odvážně brejkující mezi parodií a originální interpretací spirituálního probouzení mladého člověka. Dumont se víceméně dokáže obhájit před narčením z kacířství blahosklonného zesměšnění a retardace vyššího smyslu. Ačkoliv zpívané diskuze o víře a spravedlnosti vám neutkví v paměti tolik jako scény, v nichž dvě jeptišky sundají čepce a začnou divoce pohazovat vlasy.

Klenot s vadami na kráse. Tvůrci úspěšné české hry Kingdom Come mají dál na pilno, opravují chyby

Po titulech jako Ztratili jsme Stalina nebo Foxtrot je Janička dalším filmem, jenž aprílovou nabídku českých kin oživuje jako ojedinělé zjevení. Tentokrát drzost a překvapení převyšují nad duchaplností dialogů či obrazovou kompozicí. Tento muzikál uspokojí spíš jako happeningový zážitek společného údivu a smíchu než jako seriózní artová projekce, jak dokázala i zkušenost z českých letních festivalů. Zatímco na Letní filmové škole si publikum rozjařené úvodem (případně i alkoholem) promítání užívalo, v Karlových Varech vyvolal film víc rozčarování z úrovně humoru a nedostatku děje či pořádných postav.

Janička není ani francouzská variace na muzikál Jesus Christ Superstar, její pěvecký i taneční styl zůstává záměrně amatérský. Doprovází ho hudba Igorrra, která sice mění žánry a spojuje několik zdánlivě protichůdných vlivů, ale žádný song z ní nevystupuje, možná proto, že písně tu protagonisté spíš deklamují. Zato z filmu vystoupí postava strýčka, snaživého rappera a dab dancera. Jeho vpád rázně ukončí zacyklenou neinvenční střední část, která vážně hrozí ztrátou víry v Dumontovu vynalézavost.

Seriózních filmů o krátkém životě Jany z Arku vzniklo několik. Vidět budoucí svatou mučednici jako divoké předvádějící se dítě a poté jako puberťačku, to její pietní obraz strhává s provokativní rebelií, s jakou se ona pustila do anglického vojska.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Janička
(muzikálová komedie, Francie, 115 minut)
Režie a scénář: Bruno Dumont
Hrají: Lise Leplat Prudhommeová, Jeanne Voisinová, Lucile Gauthierová, Victoria Lefebvreová
Hodnocení: 70 %

Recenze: Stalinismus jako mrazivá groteska

Autor: Iva Přivřelová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!