Prvním byla televizní Dívka v produkci HBO, druhým pak filmový Hitchcock, jenž nyní vstupuje do české distribuce. Jde však o další důkaz smutné pravdy, že Hitchcock byl natolik mimořádným filmařem, že jej žádná filmová biografie není hodna.
Snímek Sachy Gervasiho na to jde celkem obstojně. Nesnaží se pojmout celý Hitchcockův život, ale vybírá si klíčové období kolem natáčení jeho nejslavnějšího filmu Psycho. V té době byl sice Hitchcock na vrcholu po uvedení Vertiga a Na sever severozápadní linkou, ale mnozí jej již odepisovali pro staromilectví. Psycho se tak mělo stát Hitchcockovým důkazem, že ještě zdaleka nepatří do starého železa. Podařilo se, to však neznamená, že by to bylo bez sebemenších problémů. A právě ty se Gervasiho snímek snaží odkrýt.
Nicméně ve slově „snaží“ je zakořeněn problém snímku Hitchcock. Slavný tvůrce měl s Psychem mnoho trablů. Ať už to bylo se studiem, které nechtělo snímek financovat, se ženou, které látka nepřipadala vhodná, či s vlastními obsesemi, jež se do Psycha také promítly. Nicméně na ničem z toho nelze vystavět celý snímek, což brání Gervasiho dílu uspět.
Scénář se neustále snaží vytvářet drama a napětí, které ale reálně neexistuje a okamžitě se vytrácí. Jako bychom sledovali několik vedlejších linií a na tu hlavní pořád čekali až do závěrečných titulků. Gervasimu zjevně chyběla Alma Hitchcocková, která dokázala všem filmům svého muže vtisknout náboj.
Co zbylo? Spousta detailů pro fajnšmekry, odkazů, domněnek a spekulací. Často jsou kouzelné, mnohdy zasvěcené. Masky jsou parádní stejně jako herecké výkony. Ale dobrý film z těchto drobností uplácat zkrátka nelze.
Stanislav Šulc: Fascinace smrtí
