Srovnáme-li však chladné a nihilistické začátky francouzského spisovatele, jež nejlépe charakterizuje krátký román Rozšíření bitevního pole, s jeho současnou tvorbou, kterou reprezentuje i jeho nejnovější dílo Mapa a území, musíme přece jen uznat, že provokace rozhodně není autorovou klíčovou snahou. Houellebecqovi se totiž podařilo naplnit ideál francouzského realismu 19. století,
stal se mluvčím své generace, kritikem společnosti, jenž ovšem dokáže obratně hrát vysokou hru literárního průmyslu a počet jeho čtenářů neustále stoupá. Tato nedotknutelná umělecká pozice je v dnešním světě něčím nevídaným. S literaturou 19. století jeho poslední knihu spojuje i další věc.
V naprostém protikladu k čtenářským očekáváním nevyužívá módních způsobů konstruování příběhu, ale jeho děj je co do své chronologie více než tradiční. V něm sledujeme především životní dráhu umělce Jeda Martina, jemuž izolace a soustředěnost na svou práci otevře dveře k velkému uměleckému i finančnímu úspěchu. Původně strádající a do sebe uzavřený umělec se stane součástí nejvyšších pater kulturního průmyslu, a toto jeho bytí na pomezí mimořádného vlivu a stálého odstupu mu umožňuje chladně a kriticky prožívat chod umění jako velkého byznysu. Jako tehdy, když novodobý zájem o malbu nebo sochu vysvětluje tím, že se jedná o artefakty, s nimiž je na rozdíl od performance nebo instalace velmi snadné obchodovat.
Cestu na výsluní mu zprostředkuje firma Michelin, jež ho neviditelně podporuje, přesně v duchu současné součinnosti byznysu a kultury. Tento sporný počátek mu ovšem otevře cestu do světa umění, v němž se stává velkým hráčem. Rozhodne se pro cyklus maleb novodobých řemesel, ve kterých se zrcadlí jednak nostalgie po 20. století, století průmyslu, jednak širší společenské vazby a jejich novodobé mutace. Francie roku 2016 se pro autora stává živoucím skanzenem, jenž uspokojuje potřeby novodobých zbohatlíků z Číny, Indie a Ruska. Tato proměna ekonomických sil současného světa je konečným rozpadem ambiciózního francouzského impéria.
Mapu a území můžeme tedy považovat za brilantní román o člověku, jenž se definuje svou pozicí ve výrobním procesu. Z Houellebecqovy strany se dozajista jedná o kritiku, jenomže ta ústí v rezignovanost a smutek. V této temné, ale i řádně melancholické próze vrací zpět do hry odosobněný popis předmětů v duchu takzvaného nového románu. Přísná a nesmlouvavá deskripce je v jeho pojetí nejúčinnějším vymezením se vůči nynějšímu společenskému statutu quo, který bez skrupulí dělá prostituci ze všeho: umění, smrti, lásky, utrpení.
Tolik vášně bublající pod chladným povrchem bychom od autora Rozšíření bitevního pole rozhodně nečekali.
Michel Houellebecq: Mapa a území
Nakladatelství: Odeon, 2011
Překlad: Alan Beguivin
Hodnocení: 90 %
Autor je spolupracovníkem redakce
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
