Hudební recenze: Nevšední výpověď Jana Fice o všedním světě

Muzikant Jan Fic si na své nové album pozval mimo jiné lídra skupiny Květy Martina E. Kyšperského.

Muzikant Jan Fic si na své nové album pozval mimo jiné lídra skupiny Květy Martina E. Kyšperského. Zdroj: Indies Scope

Muzikant Jan Fic si na své nové album pozval mimo jiné lídra skupiny Květy Martina E. Kyšperského.
Muzikant Jan Fic si na své nové album pozval mimo jiné lídra skupiny Květy Martina E. Kyšperského.
3
Fotogalerie

Písničkář Jan Fic se na svém druhém albu nazvaném Potom spojil s dalšími tvůrčími typy, jako je muzikant a lídr kapely Květy Martin E. Kyšperský, který novou Ficovu desku produkoval a do většiny písní přispěl i jako muzikant. A i když sám autor o ní říká, že je jiná než ta předchozí pohybující se někde mezi blues a folkem, není to až tak zcela pravda.

Album Potom je výraznou výpovědí popisující obyčejný život, ať už za pomoci blues rocku, či folkovějších písní. O tom svědčí úvodní píseň Bouře, která dá silou svého textu vzpomenout na kultovní výpovědi Vlasty Třešňáka nebo například Ivana Wernische.

Podobně je tomu u ryzího městského blues Stejně to zkouším, skladby Silo se silnou jižanskou kytarou či až jazz rockové výrazně generační skladby Podvedená generace. Ale nechybí ani přítomnost jemnějších výpovědí, jako je píseň Půlnoční snídaně, kterou vyšperkoval decentním saxofonem Radim Hanousek, či naopak téměř hiphopová To snad ani ne.

Debutová alba mívají úspěch, protože bývají jistým best of celé dosavadní tvorby dotyčného muzikanta. Ne všem se podaří na své úvodní album navázat, protože jej většinou musí složit a vydat za výrazně kratší dobu.

Janu Ficovi se to povedlo náramně. Ne nadarmo získal jako textař oceněnění Za krásu slov od rádia Proglas. Jeho písně nejsou jen blues rockem či folk rockem, ale také čirou poezií. A takových není zase tak moc.