Městská legenda v jejím případě říká, že dávno před oficiálním vydáním ji posluchači znali z podomácku množených pásek. Zdání však klame: desek stojících za připomenutí tolik nevyšlo a vzhledem k síle normativních tlaků režimu snad ani album bez peripetií natočit a vydat nešlo.
Nebýt vlastním přičiněním po uši od politického bahna, dost možná by dnes Michal Kocáb pobíhal po pódiu v kostýmu veverky a s maskou dobrotivého Vítka Bárty. V době nahrání byla Straka v hrsti deskou mimořádnou tematicky i zpracováním námětů. Nadsázka, ironický škleb, masky i kostýmy, to vše připlulo zpoza hranic s ostatními inspiracemi nové vlny.
Na rozdíl od nově vznikajících souborů, které na ni naskočily, si Výběr cestu ke kratším úderným písničkám, jimiž se klikatil odkaz jednoduchosti punku, musel nalézt. A to od instrumentálně bohatého (art-)rocku, vůči němuž se punk a z počátku i nová vlna vymezovaly. Tento přerod však byl spíše vnější povahy: zkrátila se délka skladeb, proklestila kostra, zúžilo sepětí s textem a instrumentální bravura se přemístila pod povrch nebývale barvitých, v jádru přesto jednoduchých písní.
K mimořádnosti celku přispěla i nesourodost sestavy, v níž se sešlo několik výrazných tvůrčích osobností, jejichž rukopisy se navzájem – a velmi neotřele – doplňovaly. Dnešního guru zábavního průmyslu Ondřeje Soukupa v ní vystřídal Vilém Čok, jehož excentrický projev nejenže doplnil již tak pestrou paletu, ale do zvuku skupiny vnesl i určitý, pro dobu příznačný, neurotický prvek.
I pro tuto reedici platí, co bylo vyneseno v případu Kuřete: nabízí desku aktuální i dnes, nadčasovou tématy i silnými písněmi. Stejně tak, že její protagonisté z jejího stínu nevystoupili vlastně podnes.
Pražský výběr: Straka v hrsti
Vydavatel: Supraphon, 2012
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
