Insect Ark: Hluk i abstrakce se na našich deskách ještě objeví, říká Dana Schechter

Zdroj: IA

2
Fotogalerie

Před třemi lety učarovalo americké postmetalové duo Insect Ark návštěvníkům pražského festivalu Alternativa. Důvodem byly jejich hypnotické abstraktní krajiny opírající se o unikátní, mnohonásobně zkreslený zvuk kytary. Nyní se do Česka vrací a zahrají zde hned čtyřikraát - v úterý v Liberci, o den později v Praze, v pátek v Rožnově pod Radhoštem a miniturné zakončí v sobotu ve Vernéřovicích na Broumovsku. „Hluk i abstrakci mám stále ráda a mohu slíbit, že se obojí na našich deskách ještě objeví,“ říká kytaristka a klávesistka skupiny Dana Schechter.

Vyrůstala jste na americkém thrash metalu osmdesátých let, stylu doslova posedlém formou a strukturami, tedy vlastnostmi, jimž se vaše hudba spíše snaží vzdalovat. Jaká byla vaše cesta od formy k její absenci? 

Jako teenager jsem na něm ujížděla. Ale také jsem milovala kapely jako The Cramps nebo Bauhaus, staré desky Alice Coopera i metalové nahrávky, které neměly tak ostře narýsované struktury a operovaly s delšími instrumentálními pasážemi. A jako dítě jsem poslouchala Buzzcocks nebo B-52’s, takže se můj vkus nutně neomezoval jen na metal. K většině experimentální hudby jsem se dostávala přes sanfranciské rádio KUSF a jeho hlasatele.

Pro vaše desky je typický zkreslený zvuk pedálové kytary, kterou lze najít spíše v country. Je na něm vaše hudba vystavěná záměrně, anebo opravdu jen proto, že byla nejlevnějším nástrojem v krámě?

Byla levná, to ano, ale sáhla jsem po ní z jiného důvodu. Neměla jsem představu, jak bude nový projekt znít. Jediné, co jsem věděla, bylo, že chci, aby zněl naprosto jedinečně. A v tvrdé hudbě ji opravdu často neuslyšíte. V jednom krámku v sousedství v Bronxu ji měli ve výprodeji, takže to ani nebyl drahý experiment. Dovybavila jsem se pedály a do jimi zkresleného zvuku se rychle zamilovala.

Insect Ark původně vznikli jako váš sólový projekt, z nějž se až později stalo duo. Jak moc se tento krok odrazil v hudbě?

Novější skladby jsou méně abstraktní a nejsou už tak hlučné. První jde na vrub tomu, že jsou důkladněji strukturované. To druhé pak, že jsem na sobě hráčsky zapracovala. Ale protože nikdy nechceme dělat dvě podobné desky po sobě a protože oboje – hluk i abstrakci – mám pořád ráda, mohu slíbit, že se obojí na našich deskách ještě objeví.

Jak obtížné je udržet kapelu v chodu, když vás od sebe dělí pět hodin letu? Na jednu stranu to může znamenat spoustu komplikací praktického rázu, na druhou si dovedu představit, že díky tomu může být interakce mezi vámi docela jiná, než jakou mívají sousedé…

Doletět z Portlandu v Oregonu, kde žije Ashley, za mnou do New Yorku trvá dokonce sedm hodin. Proto se vždycky scházíme na delší časové úseky. To nám umožňuje lépe se soustředit na to, čemu se právě věnujeme, ať už je to skládání, zkoušení nebo nahrávání. Nemáme ve zvyku posílat si nahrávky, i když to třeba časem zkusíme. Rády bychom jednou žily obě ve stejném městě, ale zatím nám to takto vyhovuje.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že součástí vašeho životního přesvědčení je nehromadit, neuchovávat věci, protože je s nimi spjato příliš emocí. Platí to i pro vaše hudební vybavení?

Nemohu si pomoci, ale jsem minimalistka. Závěsy mě přivádějí k šílenství, nevadí mi zírat na holé zdi. Naopak, uklidňuje mě to. Nepořádek mě dovede vytočit. Samozřejmě přijít o vybavení na turné by byla zásadní věc, protože jsou to věci, které jen tak nekoupíte. Pořád je jde nahradit, ale nedovedu si představit, jak po Evropě mezi štacemi sháníme pedály nebo kytaru.

Součástí probíhajícího evropského turné je i desetidenní pobyt ve Švédsku. Budete během něj nahrávat nový materiál, anebo vést jiné umělce? 

Máme namířeno do legendárního stockholmského studia EMS. Pracujeme na novém materiálu. Chtěly bychom něco klidnějšího, strašidelný ambientní soundtrack jako kontrast ke skladbám a riffům. Ale je opravdu brzy odhadovat výsledek. Každopádně se těším na celou sbírku syntezátorů, kterou v EMS mají. Mohla by naši hudbu posunout zase novým směrem.

Autor je spolupracovníkem redakce