James O’Barr: Vše, co dělám, je druh tichého násilí | E15.cz

Vše o inovacích

Vše o  inovacích Vstoupit do speciálu

James O’Barr: Vše, co dělám, je druh tichého násilí

James O’Barr: Vše, co dělám, je druh tichého násilí
James O´Barr
• 
ZDROJ: Petr Flíček

Sebastian Chum
Vojtěch Čepelák

Tvůrce slavného komiksu Vrána během návštěvy probíhajícího festivalu KomiksFEST! téměř nespal a vypil víc kafe, než by běžný člověk dokázal přežít. Ostatně, přežil už horší věci včetně dětského domova, ztráty milované snoubenky a deseti let očistce při tvorbě svého slavného díla. Pak si s námi dal cigaretu: „Většina lidí svou práci nenávidí, já můžu dělat to, co miluju.“

E15: Dala vám Vrána smíření se světem a vykoupení?

Ze začátku ne. Po většinu těch deseti let jsem se cítil, jako bych, promiňte ten výraz, šoustal čerstvou ránu. Nenechával jsem ji hojit se, nepouštěl jsem se toho, neřešil jsem, co mi to způsobuje. Byla to cesta, jak dostat na papír, že mi někdo bezdůvodně vzal tu jedinou dobrou věc v mém životě. Nenáviděl jsem celý svět, Boha, prostě všechno. Až o mnoho, mnoho let později se uzavřel nějaký kruh a já mohl některé věci nechat odplynout. Věci, které jsem nemohl změnit. Teď jsem mnohem šťastnější člověk a vztek mám už jen na ty věci, které můžu změnit. To asi vychází z toho, kde jsem vyrůstal. Jako jediné bílé dítě v dětském domově v Detroitu. Vždycky budu outsider a to bude mít vliv na obarvení všeho, co dělám. Sice mě to nestvořilo, ale ovlivňuje mě to obarvení. A pak mě v San Diegu pozdraví Frank Frazetta (slavný obálkář a ilustrátor – pozn. aut.) a já se prostě jenom vezu. Necítím se být součástí téhle skupiny autorů, které obdivuji. Pořád stojím opodál, i když mě lidi považují za někoho, kdo mezi ně patří.

E15: Post-punkové kapely The Cure a Joy Division hrály při tvorbě Vrány velkou roli. Co pro vás hudba znamená?

Hudba ovlivňuje moji tvorbu mnohem více než ostatní komiksoví umělci. Používám hudbu tak, jako jiní lidé užívají drogy, víte? Ráno vstanu, a když mám pracovat na smutné scéně, takovou hudbu si pustím. Říká se, že to je znak lidí s maniodepresí. Hudba je prostě odnese na místa, která jiní lidé nechápou. V tom případě se k tomu hlásím, protože mi stačí čtyři tóny z nějaké skladby a ty mě dostanou do hrozné nálady. Když kreslím násilnou scénu, takovou hudbu poslouchám a pak během jednoho odpoledne zničím štětce za sto dolarů, protože mě prostě tak moc naplní vztekem to, co dělám.

E15: A co další inspirační zdroje jako třeba technologie?

Vyhýbám se televizi a počítačům, abych neztrácel čas. Celý den kreslím, prostě 16 hodin denně nad kreslicím prknem poslouchám depresivní hudbu.

E15: Stále cítíte Vránu jako neoddělitelnou část toho, co jste? Nebo byste se už rád posunul někam jinam?

Pracuji na dalších pěti projektech, ale skutečností je, že tahle kniha jsem já. A všechno, co dělám, bude tímhle ovlivněno. Po třiceti letech života v Detroitu to bude brutální a násilné a kvůli mému vnitřnímu uspořádání taky přehnaně romantické. Je tu pořád to vlákno nevyřčeného násilí. Jeden umělec řekl, že ve všem, co dělám, je jistý druh tichého násilí. To je to, co jsem, a neumím to jinak. Přivezl jsem nějaké obálky pro chystaný komiks The Crow: Skinning the Wolves. A vážně se mi líbí ten příběh, víte? O chlápkovi, co shoří v hitlerovských pecích a vrátí se hodně, hodně naštvanej. A zabije všechny Němce i psy. No nezní to jako něco, co byste si chtěli přečíst?

E15: V poslední části Vrány s podtitulem Vykoupení je použit obraz od Caspara Davida Friedricha Klosterruine im Schnee. Jde o pozapomenutého malíře romantismu, který má ale mezi znalci umění velmi dobrou reputaci.

Viděl jsem ho v nějaké knize a nebyl podepsaný, takže jsem ani nevěděl, kdo za ním stojí. Prostě se dokonale hodil do té scény jako symbol. Mám rád obrazové metafory, u kterých nezáleží na tom, jestli je čtenář pochopí, přestože mají nějaký smysl. Stačí, že vytváří atmosféru. A pro mne je devadesát procent téhle knihy atmosféra. Někdy jsou ty symboly tak abstraktní, že je těžké zjistit, co na nich vůbec je. Prostě vidíte nějakou hranatou věc a sice nevíte, co přesně to je, ale má to hrany a to vás nějak ovlivňuje. To je způsob, jak tvořím.

***

James O’Barr (52)

Datum narození 1. ledna 1960 mu úředně přidělili, protože jeho opilá matka netušila, kdy ho přivedla na svět. Jeho snoubenku srazil opilý řidič a O’Barr narukoval k mariňákům, pouštěl se do sebevražedných podniků a mezi lety 1981 až 1991 kreslil komiks Vrána. Příběh nelítostného mstitele vracejícího se ze záhrobí, aby „zlámal kosti vašim hříchům, vy ubohé loutky“ a pomstil smrt svoji a své snoubenky, je přes obsažený smutek a nenávist považován za silně terapeutický a emocionálně strhující milostný dopis. Během natáčení stejnojmenného filmu byl nešťastnou náhodou zastřelen představitel hlavní role Brandon Lee. Autor aktuálně chystá další pokračování Skinning the Wolves a The Bride. Žádný svůj velký projekt od vzniku Vrány ale dosud nikdy nedokončil. Je žádaným tvůrcem obálek.

Autor: Sebastian Chum, Vojtěch Čepelák
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!