Co když se boxer zamiluje těsně před klíčovým zápasem své kariéry? Někdejší finský sportovec Olli Mäki to udělal a jeho krajan Juho Kuosmanen o něm a jeho dilematu natočil film. Černobílou boxerskou romanci Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, oceněnou v Cannes i na Evropských filmových cenách za Objev roku, dnes večer režisér osobně představí v pražském Kině Pilotů v rámci projektu Cinergy Praha a zítra na slavnostní premié- ře v kině Světozor.
Je Olli Mäki ve Finsku stále známý?
V šedesátých a sedmdesátých letech byl známý dost a pořád je považován za jednoho z nejlepších boxerů Finska. Ovšem z mé generace ho už skoro nikdo nezná. Já o něm vím, protože pocházíme ze stejného malého města a tam je Olli pořád veličina.
Váš snímek není jen portrétem Olliho Mäkiho, ale i Finska začátku šedesátých let. Jak moc byla ukázka té doby ve filmu důležitá?
Ta doba je zajímavá, protože sport se tehdy začal měnit ve velký byznys. Tento zápas se stal první finskou sportovní událostí, již doprovázel velký mediální humbuk. Olliho manažer Elis Ask totiž působil jako boxer ve Spojených státech, zamiloval se tam do jejich velkolepého stylu a chtěl ho zavést i ve Finsku. Jenže s Finy americký styl nefunguje. I finští boxeři jsou dost stydliví, a když se snažili být víc „američtí“, působili u toho dost neobratně a vtipně.
Olli působí také skromně a mile. To ukazuje mimo jiné scéna na pouti, kde sleduje, jak lidi shazují polonahé dívky do vody. Mimochodem tahle pochybná zábava ve Finsku stále probíhá?
Ne, v šedesátých letech minulého století byla ještě hodně populární, ale kolem roku 1980 skončila. Je to taková skvrna na historii finských poutí, majitelé jarmaku, kde jsme natáčeli, nechtěli, abychom tuto scénu ve filmu ukázali. Ale já ji tam chtěl. V tomto filmu nenajdete zas tolik metafor. A tato scéna slouží jako metafora showbyznysu. Připomíná, že showbyznys je sice o zábavě, ale může být i hodně krutý a ponižující. Funguje i jako metafora pro box. Boxeři lidi baví, ovšem často se cítí osamoceni. Proto s těmi nešťastnými dívkami dokáže Olli soucítit.
Zapojil se skutečný Olli Mäki do vzniku filmu?
Ukázali jsme mu, a především jeho ženě Raije scénář. Olli v současné době bohužel trpí alzheimerem a už tolik v přítomnosti nežije.
Finské filmy se obvykle do světových kin moc nedostávají, ten váš je ovšem výjimka, prodal se snad do všech evropských zemí. Čím je podle vás tak srozumitelný?
I když vychází ze skutečného příběhu a je velmi finský, jeho základ, milostný vztah a otázka, co v životě znamená úspěch, je dost univerzální. Ačkoliv já snímek vidím i jako osobní dílo obsahující můj názor na filmování. Svým způsobem můžete příběh Olliho vnímat jako alegorii natáčení.
V čem konkrétně?
Také filmové prostředí je velmi soutěživé, akorát na rozdíl od sportu skrytě. A zatímco ve sportu je soutěž to hlavní, v umění a každodenním životě vás může zničit. Když jsem začal film studovat, moc mě všechno bavilo. Pak jsem se svým absolventským filmem vyhrál studentskou sekci Cinéfondation v Cannes, a tím i zaručené místo pro svůj debut v oficiálním programu tohoto festivalu. Svůj první celovečerní film jsem tedy začal psát s tím, že se bude promítat na filmovém festivalu v Cannes.
Nesvazovalo vás to?
Snažil jsem se na to nemyslet, ale moc to nešlo. Cítil jsem, že musím dostát očekáváním, že musím vytvořit mistrovské dílo, které bude pro Cannes dost dobré. Tak jsem přišel s vtipným příběhem jiného chlapíka, který prožívá podobné dilema – dostane životní příležitost a úplně neví, jestli o ni stojí. Tím se mi podařilo vyrovnat se se svými emocemi a pak jsem si mohl práci na filmu opět užívat.
Váš film světu připomněl, že ve Finsku netočí jen Aki Kaurismäki. Srovnávají vás s ním?
Kaurismäki je taková osobnost finského filmu, že vás k němu mimo Finsko budou přirovnávat vždycky, i kdyby byl váš snímek úplně jiný než ty jeho. Nemá cenu se tomu vyhýbat. Mně to ani nevadí. Podle mě je Aki skvělý. Na jeho filmech jsem vyrostl. Mám rád jeho způsob přemýšlení. Pokud něco sdílíme, tak humanistický náhled na život.
