„Výstava London Twelve cílí na nové pražské publikum,“ znějí slova spolukurátorky výstavy Olgy Malé, ačkoli pojem nové pražské publikum je trochu zavádějící. Nové pražské publikum se totiž teprve rodí a čeká ho ještě několik takovýchto mimořádných výstavních počinů, než udělá první krok.
Dvě předcházející výstavy Close Echoes a Other Time zasadily pevné kořeny, ze kterých teď roste silný strom. Expozice z let minulých na sebe nenavazují, koncepčně jsou nezávislé a i tato současná tvoří unikátní celek, který je reálným obrazem výtvarného světa.
Toby Clarke, jenž britské umělce přizval k tomuto projektu, přirovnává výstavu ke „snímku“. Jakýkoliv filmový snímek je proměnlivý, barvitý a každým novým záběrem se dostává do nových dimenzí, a tak působí i koncept výstavy London Twelve.
Rozmanitost je zřejmá nejen z generačních rozdílů samotných umělců, ale také z množství použitých výtvarných technik. Expozice nepředstavuje ani jedno dílo z konceptuální tvorby, jak je tomu převážně zvykem v českých galerijních prostorách. Současné umění není v žádném případě o konceptu, ale naplno se věnuje klasice – ve větším množství se objevuje koláž, která v Čechách asi vymizela spolu s Jiřím Kolářem.
Celek čítá třiatřicet uměleckých tváří a každá je ojedinělá. Trojrozměrné objekty, například Třpyt od Tonyho Heywooda a Alison Condie, dokazují, že dobrý nápad nikdy nezapadne. Mořské příšery, propletence, jež jsou zasazeny do písku a třpytí se pod vrstvou „drahých kamenů“, evokují i v prostředí gotické klenby pocit volnosti a chuť rozeběhnout se po moři. Za malbami, objekty, kolážemi, sítotisky stojí silný pojem, a to provokace, týkající se například otázek identity nebo přírodních témat.
Hassan Hajjaj a jeho olej s názvem Hamidova záda spojuje několik provokativních prvků z oblasti náboženství, konzumace a vytváří nový kontext, který je svým způsobem lechtivý, ale hlavně nutí k zamyšlení. Zak Ové Návratem do Núbie potvrzuje, že lidská společnost je převážně zaměřena konzumně – na vytváření odpadu a v tom chaosu zapomíná snít.
Olej na hliníku s názvem SEXYLUCKYLAZYLADY Jasona Martina zceluje a předává dál odkaz této exkurze britským uměním: Umění hledejte ve svém srdci a tam najdete nové současné publikum.
Autorka je spolupracovnicí redakce
