Při jejím vzniku se sešly dvě osobnosti, které spolu již spolupracovaly na slavném muzikálu Balada pro banditu – hudebník Miloš Štědroň a dramatik Milan Uhde. Janáčkův život nezobrazují jako dokumentárně biografické drama, ale jako vášnivou fresku o umělci „plném nádherné hudby“ a současně dítěti vyžadujícího pozornost žen. Přehlíživého manipulátora vztahů a sebestředného uzurpátora lidských emocí. Sex a hudba jsou jedno a oboje dohromady je tanec Života a Smrti.
Život je šílený bál a Smrt v něm hraje první housle. To jsou hlavní motivy Morávkovy inscenace, jež se řadí mezi jeho vrcholná díla navazující na jeho čechovovské projekty v Hradci Králové a Dostojevského v Huse.
Formálně pak vychází z inscenace Balady pro banditu, kterou připravil v Huse na provázku po svém návratu do Brna v roce 2005. Už tehdy v ní vystupovala a měla ústřední roli jakési všudypřítomné Smrti či Osudu houslistka a zpěvačka Gabriela Vermelho. Už tehdy koncipoval Morávek inscenaci jako tok širokoúhlých obrazů, v nichž se příběh rozpouští do sledu emotivně působících dramatických výjevů a hlavní roli hraje vypjatá hudba a vášně z ní tryskající.
V aktuálním projektu šli Morávek s Uhdem a Štědroněm ještě dál. Soustředí se pouze na několik uzlových situací z Janáčkova soukromého života, které zasazují do chrámu jeho hudby. Ta zní po celý čas představení, zvukově zpracovaná a Štědroněm vybraná a autorsky zpracovaná téměř jako rockový koncert. Klavírista sedí mezi diváky, herci a zpěváci chodí po dvou rovnoběžných liniích mezi nimi. V rukou housle a do mikroportů zpěvem a divokým křikem komentují děj.
Všude kolem jeviště stojí sochy bílé nahé ženy v eroticky vyzývavém gestu a nad scénou je hlavou dolů zavěšený obrovský bílý Pegas s křídly. Skoro by se dalo říct, že jsme se objevili v Kafkově zámku, ze kterého není úniku.
Janáčka představují dva herci. Mladého, ještě naivního a venkovsky buranského hraje čerstvý absolvent Pražské konzervatoře Martin Donutil. Ač má poměrně velký prostor, nepodařilo se mu zatím vtisknout své postavě výraznější osobitost a je slabinou představení. Stárnoucího, sebestředného a především diktátorského, rozmazleného Janáčka ztělesňuje Martin Havelka. Právě on se mistrovsky pohybuje na ostré hraně mezi géniem skladatele a nesnesitelností staříka diktátorsky bažícího po ženském těle. Je přesný, nepřehrává, nesnaží se o plané ilustrace situací.
Dosud jsme Janáčka i onu dobu vnímali jako spíše decentní a měšťanskou. Z pohledu nových skutečností (Uhde vycházel i z nedávno objevené korespondence a soukromých deníků) můžeme na Janáčka nahlížet i jako na rozmazleného moravského génia, jakéhosi Mozarta či Jima Morisona své doby, uzavřeného v průměrnosti brněnského měšťáctví.
Milan Uhde, Miloš Štědroň: Leoš aneb Tvá nejvěrnější
Husa na provázku BrnoRežie:Vladimír Morávek
Vystupují: Martin Donutil, Martin Havelka, Gabriela Vermelho
Premiéra: 11. listopadu
Hodnocení: 80 %
Autor je redaktorem Divadelních novin
