Novinka Out of my Hands působí jako sbírka těch nejlepších momentů z historie a-ha. A není to jen tím, že album produkoval Steve Osborne, který rovněž pracoval na poslední desce a-ha z roku 2009.
Out of my Hands je silnou kolekcí skladeb, z nichž žádná není výplní a každá je důkazem vysoce nadprůměrných skladatelských a aranžérských schopností jednoho z nejznámějších norských muzikantů. Především překvapí značná žánrová pestrost – od tanečních kousků přes poprockové momenty a ploužáky až po novovlnné a synthpopové smutnění.
Takto vypadá práce zkušeného a talentovaného barda, který přesně ví, jak zatuchlé popové vody šikovně napojit čerstvou krví a energií. A nad vším ční Harketův nezaměnitelný vokál, jeden z nejlepších a nejtvárnějších, které jsou v mainstreamové muzice v současné době k mání.
Ty tam jsou doby poněkud mdlého alba Letters from Egypt (2008), na němž Harket popustil uzdu těm nejniternějším pocitům a kde působí spíše jako opuštěný písničkář. Out My Hand doslova srší popovou energií a odkazy na a-ha, což dokládá relaxační popová skladba Listening. Tu by bylo možné označit za klasickou píseň norského tria. Ostatně jak Harket kdesi prohlásil „duch a-ha je stále hluboko ve mně“.
Sólová kariéra tak paradoxně poněkud kopíruje dráhu dnes již ukončeného projektu a-ha. I ten se po svém comebacku v roce 1998 pokoušel tu více (deska Minor Earth Major Sky) tu méně podařeně (Foot of the Mountain) o oživení těch nejlepších momentů osmdesátých a devadesátých let. Jen s tím rozdílem, že většinu hitových nápadů si Harket zjevně schoval pro sólovou kariéru.
Vzhledem k jeho proslule nadměrnému egu to není žádný div. Out of my Hands všem příznivcům přináší potěšující zprávu: i po konci a-ha Harket nezapomněl, jak se dělá vynikající pop.