Lars von Trier se vrátil na scénu s další přehnaně provokativní krvavou alegorií Jack staví dům, která ještě víc než jindy testuje diváckou výdrž.
Květnová premiéra filmu Jack staví dům v Cannes znamenala konec sedmiletého vyhnanství Larse von Triera z nejslavnějšího festivalu světa za poznámky o Hitlerovi. I proto se právě z této novinky stal nejdiskutovanější titul francouzské přehlídky – a také skoro nejvíce odsuzovaný.
Trier se stále drží své pozice provokatéra, který na první pohled působí jako sebestředný misogyn s divnými násilnickými fantaziemi. Titulní Jack je vysoce inteligentní architekt a zároveň vysoce asociální sériový vrah. Žije v sedmdesátých letech ve Spojených státech a postupně se čím dál více vyžívá v zabíjení žen hloupých natolik, aby mu věřily a navázaly s ním vztah.
V první epizodě, která působí jako iniciační moment jeho kariéry, ještě existuje něco jako motivace. Dál už následuje přehlídka stále víc kontroverzních, explicitních scén, které o hlavní postavě nic nového neřeknou. Nejdříve jsou ještě černě humorné, pak už jen repetetivní, jak v rámci filmu samotného, tak v rámci Trierovy filmografie.
Z pěti povídek 155minutového filmu měly zůstat maximálně tři, spolu s velkolepým finále z pekla. Bez částí se Sophií Gråbølovou a Riley Keoughovou by Trier mnohem výstižněji podal, že za vším tlacháním o umění vraždy a za všemi samolibými provokacemi v podobě střílení dětí a odřezávání poprsí se skrývá alegorie o existenční úzkosti. Jackovým sestupem do pekla problikává obraz psychického očistce autora, který pochybuje o sobě, svých dílech a smyslu své dráhy a zároveň obsesivně doufá, že pravdu má přece jen on.
Metafora s domem, který vrah nedokázal postavit, má na okamžik sílu i dojmout. Jinak však mezi Trierovým nabubřelým popichováním diváka a jeho úzkoprsostí chybějí emoce. Jacka jako kdysi Danta v Božské komedii doprovází Vergilius, jenž tu reprezentuje kritický hlas a také přináší opět okázalé umělecké narážky. Hlavní slovo však mají arogantní, necitelný, nechápavý hlavní antihrdina a Trierovy odkazy na sebe a vlastní filmy.
Jak ukázala i retrospektiva jeho raných děl na letošní Letní filmové škole, Trier už většinu svých triků ukázal. Nyní jako unavený manipulátor odpudivost své novinky přehání a vyzývá unavené publikum, aby s ním opět hrálo vyčerpávající hru na hledání zrnek opravdových strachů v absurdním, lepícím se krvavém bahně.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Jack staví dům
(drama, Dánsko/Francie/Německo/ /Švédsko, 155 minut)
Scénár a režie: Lars von Trier
Hrají: Matt Dillon, Bruno Ganz,
Riley Keoughová, Uma Thurmanová
Hodnocení: 40 %
Podívejte se na trailer k filmu
