* E15: Kdy a jak to přišlo, že jste sundal kytaru na odpočinku ze stěny?
Pomalu, po špičkách. Bez hudby jsem dokázal docela dobře žít, časem jsem ale zjistil, že se mi ten stav nezdá pro moji osobu úplně rovnovážný, že mi něco důležitého chybí. Zprvu se mělo jednat o novou skupinu, teprve později se ukázalo, že se bude jmenovat Vltava.
* E15: Nová Vltava se zdá přístupnější. Texty jsou poetické, jednoznačnější než dřív, méně náhlých zvratů.
Jde o přirozený vývoj a také o důsledek spolupráce s Peterem Binderem. Byl mi náročným oponentem, odmítal si oblíbit moje krásné poetické texty, když ho dostatečně neoslovovaly. Zasahovaly ho zejména ty první inspirační momenty, vše další, co jsem jako zdatný obrazoborec dotvořil, odmítal. Pomohlo mi to uvěřit, že co ke mně přichází lehce a samo, je dostatečně dobré a nepotřebuje moc vypiplávat.
* E15: Peter Binder je známý improvizátor, Vltava je ale většinou promyšlená do detailů. Jak to k sobě jde?
Je pravda, že máme písničky dopracovány do detailů, ale ty detaily se často rodily improvizací. Když se pak takové pěkné detaily v písničce zabydlí, je to hezké a také je hezké je občas vystěhovat. Je-li kam se vrátit, vzniká příjemná jistota, která dává křídla trochu volnějšímu hraní. Radek Pastrňák mi kdysi komentoval způsob hraní předchozí Vltavy jako policejní a mě nazval všech policajtů králem. Dnes už by to, myslím, neřekl.
* E15: Při koncertech působíte velmi spontánně a radostně. Těší vás teď hraní víc?
To ano. Vážím si vůbec té možnosti. Jsem rád, že smím něco tak smysluplného a počestného dělat. Další rozměr je v tom, že jsem si trochu předělal a stále předělávám techniku hry na kytaru a je mi s nástrojem fyzicky lépe – celého mě to uvolňuje, léčí.
* E15: Dokážete na pódiu oddělit herce Nebřenského od muzikanta Nebřenského? Zatímco dříve vás lidé vnímali více skrze hudbu, dnes jste možná známější v té druhé podobě.
Je pravda, že když mám správný den a dostaví se publikum, které o to stojí, používám jisté herecké a bavičské zkušenosti při uvádění písní. Domnívám se ale, že to odděluji přirozeně. Na divadle se mi zatím nestalo, že bych svoji roli zpíval, ale určitě se mi tam hodí zkušenost s hudebním rytmem a tempem.
* E15: Jaké máte ohlasy na novou tvorbu Vltavy? Shodují se s vaším očekáváním?
Reakce jsou krásné. Pokud jde o očekávání, žádná jsem neměl. Chtěl jsem jen tu svoji práci udělat nejlíp, jak budu schopen a to mě celého zabralo. Teď už jsem zvědavý, jak moc se deska vryje lidem do duší. A já vím, že ona to dokáže.
* E15: Jste připraven na smutek z toho, že i prodeje krásného alba mohou být skromné?
Na smutek se nepřipravuji. Důležité je něco vytvořit. Opravdu smutné je nic nedělat.
* E15: Rádia moc novou muziku nehrají. Měli by umělci tuto situaci reflektovat nebo se s ní smířit?
Celý svět se teď rychle mění a mění se také něco v lidech. Změní se tedy i rádia. Začnou zařazovat písně, které lidé opravdu potřebují, nebo zaniknou. Umělci nemají s takovou nízkou situací bojovat ani se s ní smířit, ale vytvářet další a další úžasné věci.
* E15: Těmi komedianty, kteří vyjeli do světa rozdávat písně a v závěru alba se pokorně vracejí domů a pějí ódu na lásku, jste vy?
Původní inspirace pochází ze zážitku pozdních návratů z herních štací, kde proběhlo něco krásného, co se do našeho střízlivého světa jakoby nehodí. Předáváme a rozšiřujeme emocionální zkušenost, může to být o nás, ale zajímavější je ji zobecnit – komedianty jsme všichni. Hrajeme dobrovolně nebo nedobrovolně různé role, ale sami sobě jsme často ztracení. Děláme zbytečné a marné věci, jež nám nejsou vlastní. Komedianti, kteří se vracejí domů, jsou lidé, kteří se vracejí sami k sobě, ke své čistotě a ryzosti.
* E15: Všechny písně na desce jsou podepsány Nebřenský/ Binder. Tedy podobný systém jako Lennon/McCartney?
Je to výsledek naší gentlemanské dohody. Oba víme, jak moc dobře se dokážeme doplňovat a že spolu děláme ještě lepší věci než každý sám nebo s jinými. Významně, hlavně aranžérsky se zapojovali i ostatní členové. Rád bych rovněž vyzvedl práci rytmiky ve vaření kávy. Ale teď vážně: pro mě je hudební skupina organismus natolik propojený, že ani netuším, kdo co přesně vymýšlí a dělá. Co vím, je, že z té pospolité energie vzniká dílo veskrze kolektivní. Autor je spolupracovníkem redakce
