Toto Mantelové dílo je v nejlepším slova smyslu ženskou literaturou. Napsala ji žena, hlavními hrdinkami jsou ženy, do popředí se dostávají jejich problémy a vnímání světa, v neposlední řadě kulisy jejich příběhu obstarává svět, který ať už stereotypně či skutečně bývá spojován právě se ženami.
Za temnotou se totiž odehrává v prostředí vykladaček karet a médií, jež umí komunikovat s „oním světem“, nebo to alespoň sofistikovaně předstírají a vydělávají na tom peníze.
K nejúspěšnějším médiím patří i jedna z hlavních hrdinek, obtloustlá Alison, jež jezdí po Anglii a pořádá vystoupení plná rozhovorů s mrtvými příbuznými návštěvnic show. Mezi ně původně patřila i Colette, postupem doby se z ní ale stala Alisonina asistentka, obchodní partnerka a dokonce si společně pořídily dům.
Spolu s Colette čtenář postupně odhaluje temnou Alisoninu minulost. Poznává její brutální dětství, v němž byla zneužívána mnoha muži, přičemž ji matka prodávala vlastním zákazníkům. Muži z Alisoniny minulosti se pak do jejího života vracejí jako duchové, kteří jí pomáhají při výkonu jejího „povolání“, ale také jí často komplikují každodenní život.
Mantelová věnuje oběma ženám rovnocennou pozornost, vykresluje i Colettinu životní anamnézu, zpackané manželství a krach většiny ideálů. Obě ženy si proto v důležitých letech svých životů pomáhají, zároveň se jejich vztah stále víc komplikuje, začíná připomínat rutinní manželství, v němž si obě čím dál víc lezou na nervy. Colette pak navíc Alison podezřívá, že její um je podvod, přetvářka, což jí ve vyhrocených situacích často zopakuje.
V kontrastu s temnotou jejich životů stojí fádní prostředí britského předměstí, kde žijí spokojení obyčejní lidé. Spořádaní, naplňující všechny ideály normálnosti, přesto jsou uvnitř obludní a falešní, což se ukazuje především při střetu s čímkoli vybočujícím z řady. Alison i její vztah s Colette se ve finále stávají ideálním cílem hněvu většiny.
Podobně jako Wolf Hall i Za temnotou přesvědčuje především mimořádným literárním řemeslem. Navíc je čtenář neustále v napětí, zda Alison je skutečným médiem, či jen rozbitou osobností s extrémně bohatým vnitřním světem. Na druhé straně nelze opominout, že přes veškeré hrátky s oním světem je Mantelové příběh stále velmi konvenční. Zajímavé srovnání pak nabízí letošní román The Vanishers Heidi Julavitsové, v němž jsou paranormální motivy zasazeny do novátorského příběhu.
