Po dušičkách přijde do kin morbidní francouzský muzikál

Rozjásanou zářivě barevnou animaci ve francouzském snímku příliš nečekejte, ale o humor v něm není nouze.

Rozjásanou zářivě barevnou animaci ve francouzském snímku příliš nečekejte, ale o humor v něm není nouze. Zdroj: ACFK

Česká kina nabídnou divákům od 8. listopadu svérázný animovaný muzikál Obchod pro sebevrahy. Je dalším z řady snímků francouzské kinematografie, jako je například Trio z Belleville či Iluzionista. Vedle originální animace a francouzské nálady obsahuje i velkou dávku černého humoru.

Do českých tuto kin novinku, která měla světovou premiéru 26. září ve Francii, uvede Asociace českých filmových klubů. Ve středu ji představila na projekci v Praze.

Příběh se odehrává ve městě, kde jsou lidé z každodenního lopotění tak otrávení, že nejpříjemnějším řešením pro ně může být, jestliže si vezmou život. A tak není divu, že nejlépe prosperujícím obchodem je krámek nabízející stovky zaručeně smrtících pomůcek pro sebevrahy. Zručně uvázanými oprátkami počínaje, přes elegantně zabalené karafy s jedem pro dámy až po samurajské meče pro drsňáky. Jeho majitelka však právě povila třetího potomka - synka Alana, který je ztělesněním radosti ze života. Obchodem i městem se tak začíná šířit nákaza.

Mezinárodní bestseller Jeana Teulého Potřeby pro sebevrahy, který byl během pěti let přeložen do dvaceti jazyků, převedl do podoby animovaného muzikálu režisér Patrice Leconte.

„V současné době zmítané krizí je umírat tak snadné a sladké - zvláště když existuje obchod, který se o vás s veškerou péčí postará. Francouzský šarm, černý humor, bláznivá hudební čísla, výjimečně povedená animace - Obchod pro sebevrahy je zkrátka ideálním předvánočním filmem zvěstujícím blížící se pravděpodobný konec světa,“ komentoval tento nejnebezpečnější animovaný film roku hlavní dramaturg AČFK Jan Jílek. Diváky podle něj zavede do světa, kde jsou filmy Tima Burtona neškodnými dětskými hříčkami.

Jaroslav Rudiš: Budu Němce učit krást příběhy

Leconte nejprve nabídku na zfilmování předlohy odmítl, nápad producenta Gillese Podesty natočit animovanou verzi ho však nadchl. Myšlenka dát mu muzikálovou podobu následovala vzápětí.

„Muzikál jsem chtěl točit už dlouho a tenhle projekt mi pro to připadal ideální. Díky písňovým číslům mohl vzniknout velmi temný film, který je zároveň plný radosti. Když se zoufalec loučí se životem s písní na rtech a vzápětí vypije ampulku s jedem, je to báječně děsuplné. Spojení hudby s animací mi dalo volnost,“ uvedl režisér v distribučních materiálech.