E15: Vaše předchozí autorská deska Kluziště vyšla před dvanácti lety. Písničky alba Vzduchoprázdniny vznikaly celých těch dvanáct let?
To se mně sešlo, jak jsem měl rok a půl pauzu, což už je – já nevím – čtyři roky. Pauza vznikla proto, že jsem předtím hodně koncertoval, opakoval jsem se a přestalo mě to bavit. Potřeboval jsem si všechno nějak srovnat a pokusit se udělat něco novýho. Ale poznámky a nápady mám v hlavě už deset let aj víc. Já takhle píšu odjakživa. Když mám pocit, že jsem ten nápad schopen nějak rozvinout, tak se do toho pustím. To už je spíš ale zábava, to není… nějaká srdceryvná činnost.
E15: A co muzika? Říkal jste, že v poslední době děláte texty na hotovou hudbu.
Na to mě navedl Josef Kainar, který psal krásné texty na hotové melodie, myslím ty standardy, ten pop ze třicátých a čtyřicátých let. U každé melodie, která mě napadne, vím, o čem bude, takže v podstatě čekám, až se mi to nějak spojí. Kainar se mi líbil v tom, že on co věta, to nějaký nápad. On co dělá, není jenom pointa a spousta výplně. On to má celé… libové, žádnej tuk. Takže ho beru jako svého učitele a myslím, že psát je i pro mne, v mém věku, velká zábava.
E15: V momentě, kdy jste skončil s hrací pauzou, už jste měl všechny písničky hotové?
Ne, začal jsem hrát písničky – asi sedm –, které byly úplně hotové. Ty, co byly před dokončením, jsem další tři roky dodělával.
E15: Překvapením je, že jste desku nahrál úplně bez hostů. Jednak není u písničkářů zrovna obvyklé, aby na desku dali „pouze“ koncertní zvuk, zároveň u předchozích desek jste aranže velice promýšlel.
Já jsem ty písničky zkoušel zaranžovat, a určitě by byly líbivější, ale pak jsem to smazal. Protože všechno se oposlouchá, nevložil jsem tam nic nového, co by písničky nějak pozvedlo, naopak jsem zjistil, že zanikají texty. Kdybych byl zpěvák, který má opravdu zvučný hlas jako třeba Redl nebo Nohavica – ti snesou aranžované desky, protože je uzpívají. Já ten dar nemám, tak musím vycházet z toho mála, co mám k dispozici. Kytara se neoposlouchá. Chtěl jsem, aby kytara korespondovala se slovy. I kytary se čistily, původně byly složitější, až jsem nechal jen jádro.
E15: Zdá se, jako by nejnovější kolekce měla méně jednoznačně vypointovaných písniček, takže posluchač musí častěji dávat větší pozor.
To člověk neovlivní. Těžko říct, ale tenhle svět mi momentálně vyhovuje, nejspíš se obracím k pocitům a obrázkům víc než k pointám. Každý si z desky může vybrat, co je mu nějak blízké. Deska nemá žádný záchytný bod stran celkové koncepce, je to prostě moje nitro v současnosti, tímhle způsobem převedené.
E15: První koncert šňůry k novému albu byl v Semaforu; to asi nebyla náhoda…
Já teď v září oslavil třicet let, co hraju sám, tak jsem si řekl, že si udělám radost, že si zahraju v Semaforu. Já jsem na písničkách Suchého a Šlitra vyrůstal, a co si budeme povídat, bez vlivu těch pánů bych asi těžko vůbec někdy začal psát. Odjakživa se mi líbila poetika pana Suchého plus vkusné melodie pana Šlitra, kterými ty krásné texty podtrhl. Řekl jsem si, že panu Suchému tímhle způsobem poděkuju. Snad to žádná nabubřelost z mé stany nebyla, abych se předváděl před panem Suchým. Stejně jsem mu na pódiu nic neřekl, až pak v soukromí: že hrozně děkuju za to, že je a že je úžasnej. Nejšťastnější jsem byl, když mi řekl, že se mu nové písně moc líbily, že jdou dál. On zná moje desky, takže s tím už se dá spát pár nocí. Bylo to pro mne víc než kladné recenze. Měl jsem velikou radost.
