Komunistické úřady si byly vědomy síly popkultury jako nástroje, kterým lze ovlivňovat názory mládeže a vychovávat ji v jedině správném duchu. Silnou pozice měl v této politice komiks, což se může zdát docela zvláštní vzhledem k imperialistickému původu žánru.
Ale legendu o lidové armádě vytvářely kreslené příběhy o odvážných partyzánech a činorodých pilotech. Sahalo se i do polské prehistorie a éry Piastovců. Na komiks se předělával i úspěšný televizní seriál S nasazením života o kapitánu Klossovi v podání herce Stanislawa Mikulského.
V nabídce nemohl chybět ani hrdina, který by vylepšil pověst milice. Stal se jím inteligentní a pohledný kapitán Jan Żbik z hlavního velitelství. Vychovával čtenáře v 53 dílech v letech 1967 až 1982.
Teď, více než 30 let po posledním dílu Smutné finále, vyšel nový příběh: Tajemství Pláže v Pourville. Autorem scénáře je týž plukovník na penzi Władysław Krupka, který pracoval na hlavním velitelství milice, kde také vymyslel jméno a hodnost hrdiny a psal další a další příběhy polského Bonda, píše list Gazeta Wyborcza.
Kreslířů bylo naopak hodně. Zejména první sešity až imponovaly neschopností přenést na papír perspektivu. K veledílům žánru však patřily díly z pera Bogusława Polcha, Jerzyho Wróblewského či Grzegorze Rosińského.
Vyznění příběhů o Żbikovi bývalo více než zřejmé, ale přesto se těšily značné oblibě v zemi hladovějící po popkultuře, kde se předmětem zbožňování stávaly i plechovky od piva či prázdné krabičky od cigaret. Kult přetrval, přestože seriál o Żbikovi skončil v roce 1982, kdy bylo opravdu těžké kohokoliv přesvědčit, že milice pomáhá občanům a jsou v ní samí sympaťáci.
Staří hrdinové se vrací na vlně nostalgie
Ale komiksy o výchovném vyznění se začaly vracet. Jeden z autorů, Papcio Chmiel, začal své hrdiny zasazovat do dob varšavského povstání či války s bolševiky v roce 1920. Potenciál zaznamenali i historici z Institutu paměti národa a Muzea varšavského povstání: institut začal pořádat festivaly historického komiksu, muzeum si vzalo patronát nad soutěží příběhů o zmasakrování Varšavy v roce 1944.
Kvalita v podstatě zůstala stejná, politická orientace je opačná. O výchovném efektu se lze jen dohadovat. Ale lze tušit, že spíše než po příběhu o protikomunistickém odboji sáhnou čtenáři přeci jen raději po starém známém Żbikovi. Prostě z nostalgie.
Závěr se musel kvůli realitě předělat
Tajemství Pláže v Pourville inspirovala krádež stejnojmenného obrazu Clauda Moneta z poznaňského muzea v září 2000. Po osmi letech se ukázalo, že jediného Moneta v Polsku neukradl žádný gang, ale chlapík, který se do obrazu zamiloval a rozhodl se jej mít jen pro sebe. Robert Z. ukradeného Moneta o odhadované ceně sedmi milionů zlotých (asi 43 milionů Kč), nahradil kopií a Pláž schovával ve skříni u rodičů. Odhalen byl naprostou náhodou.
Ale když Polch a Krupka tvořili nové dobrodružství Jana Żbika - přesněji jeho vnuka, komisaře Michała Żbika - neměli ani ponětí, že krádež byla tak banální, a tak mladý Żbik musel létat do Paříže a Abú Zabí, vyhazovat do povětří jachty kníratých gangsterů i s majiteli a s protiteroristickými komandy přepadávat vily banditů.
Když záhada krádeže vyšla najevo, autoři museli předělat závěr. Po sérii obrázkových explozí, odposlechů, zatýkání a cest na kraj světa se obraz nalézá u zloděje v obci Olkusz, což krásně neladí se zbytkem díla.
Ještě před premiérou se sešity prodávaly v síti za více než 200 zlotých (asi 1200 korun), za desetinásobek sumy na cenovce. Krása nového Żbika spočívá i v tom, že komiks je oděn do šatu navazujícím na staré sešity z dob lidového Polska, dokonce obálka je uměle zmuchlaná. A v dopise čtenářům Żbik vyzývá k ochraně autorských práv a udávání internetových pirátů, a to i s poučným příběhem o Wojtkovi, který si stahoval hudbu z webu, čímž „odsuzoval umělce k hladovění a špatnostem“.
