Recenze: Whitney je empatický portrét ztraceného talentu | E15.cz

Recenze: Whitney je empatický portrét ztraceného talentu

Recenze: Whitney je empatický portrét ztraceného talentu
Whitney Houston
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Iva Přivřelová

Podobně jako oscarový dokument Amy, i novinka Kevina Macdonalda Whitney dynamicky, důkladně a s empatií odkrývá smutný život talentu vyvráceného vlastní rodinou.

Vzpomínky na úspěšný dokument Amy během sledování novinky Whitney nevyvolává jen název v podobě křestního jména a téma problematické a předčasně zesnulé zpěvačky. Tak jako Amy Winehouseová, i Whitney Houstonová ohromila svět svým hlasem a talentem a už jako mladou ji semlel svět showbyznysu, v němž jí rodina víc držela hlavu pod vodou, místo aby ji vytáhla do bezpečí. A jako Asif Kapadia, který si za Amy odnesl Oscara, i režisér Kevin Macdonald sledovaný a často dezinterpretovaný život rekonstruuje pomocí dynamického použití mnoha soukromých i veřejných videozáběrů a neuhýbavého pohledu za oponu, který zasazuje jeden osud do širšího společenského kontextu.

Ačkoliv Whitney Houstonová byla o generaci starší než Amy Winehouseová, už i její život zhusta dokumentovala kamera, ač na některé části si režisér musel vypomoct fotografiemi či ilustračními záběry. Macdonald také hojně využívá klasické mluvící hlavy, které v tomto případě prozrazují ty nejdůležitější a nejpřekvapivější informace – fakt, že Whitney začala s drogami už v pubertě vlivem svých bratrů nebo že ji v době, kdy její matka Cissy Houstonová zpívala po turné, sexuálně zneužila starší příbuzná.

Recenze: Civilní tragikomedie Chata na prodej se baví pozorováním svých postav

V únoru 2012, kdy se 48letá Houstonová nešťastně utopila ve vaně v hotelu, Macdonald právě uváděl svůj hudební životopis Marley na festivalu v Berlíně. Když se ho tam na tiskové konferenci někdo zeptal, zda by natočil dokument i o Whitney, odpověděl, že o ní sám dost neví, ale jistě o ní vznikne skvělý, ač smutný film. Nakonec ho natočil sám. Jeho cílem bylo odkrýt za novinovými titulky a veřejnými vystoupeními ztracenou osobnost, ženu, která pořádně neznala sama sebe a na toto zásadní hledání neměla čas ani podporu blízkých. K tomu ve filmu zdůrazňuje, jaký význam měl vrchol její kariéry na přelomu osmdesátých a devadesátých let pro černošskou emancipaci – i naopak.

V tomto ohledu mohl zajít dál, zvlášť aby vysvětlil majetnické chování jejího otce. Podobně jeho atraktivní montáže mnoha tehdejších událostí připomínající atmosféru doby působí obecně a stručně. Přesto jeho snímek v mnohém přesahuje žánr oficiálního životopisného dokumentu. Film Whitney sice posvětila rodina Houstonových, kromě neznámých záznamů však poskytla i vcelku upřímné vzpomínky a nechala režisérovi právo posledního střihu. V žádném případě se tedy nejedná o hagiografii. Ani o senzacechtivé zírání na krásné celebrity. Jako Amy, i Whitney dokáže z ikony udělat opět člověka s veškerou jeho energií i depresemi a z bulvární tragédie velmi lidský osud.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Whitney 
(dokument, Británie/USA 2018, 120 min.)
Režie a scénář: Kevin Macdonald
Vystupují: Ellen Whiteová, Gary Houston, Cissy Houstonová, Kevin Costner Hodnocení: 80 %

Autorka je spolupracovnicí redakce

Recenze: Střídavá péče je realistické úzkostné rodinné peklo

Autor: Iva Přivřelová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud