V období vánočních svátků řadě domácností hrozí, že je mohou zamořit nejrůznější skřítkové, magičtí tlusťoši prolézající komínem nebo iluze zlatých prasat. Producenti největší videopůjčovny na světě Netflix proto neváhali a do svých služeb povolali vědmáka – zaklínače Geralta, aby jejich vliv omezil.
Páteční premiéra prvních osmi dílů seriálu Zaklínač znamená pro stejnojmennou knižní sérii polského spisovatele Andrzeje Sapkowského další úspěšný zářez do popkulturního podvědomí dnešní společnosti. Po veleúspěchu, který příběhy lovce monster zažily v podobě videoherní trilogie Zaklínač z dílny CD Projekt Red – a obzvláště pak jejího třetího dílu s podtitulem „Divoký Hon“ – lze s klidem prohlásit, že i zarytí milovníci knih budou po zhlédnutí osmi dílů se zpracováním příběhů Geralta spokojeni. Rozhodně ale ne stoprocentně.
První dva díly seriálu totiž mají problém s uvěřitelností světa, v němž se příběh Geralta z Rivie, Yennefer z Vengerbergu či princezny Cirilly, Geraltova „dítěte osudu“, odehrává. Henry Cavill v podání Geralta působí zpočátku prkenně, přehršel detailních záběrů prozrazuje, že na kulisy příliš rozpočtu nezbylo, protože se muselo hodně investovat do digitálních efektů. Ty vypadají působivě, nestvůry, které Geralt konfrontuje, jsou řádně děsivé a odporné, kulhají ale davové scény – zástupy digitálně multiplikovaných vojáků Nilfgardského království místy nutí k trpkému úsměvu.
Do správného binge tempa pak diváka dostane až závěr druhé epizody a hlavně pak ta třetí, zpracovávající legendární povídku z království Temerie, kde Geralt zachránil prokletou dceru krále Foltesta. Jako nejlepší z osmera dílů lze označit ten čtvrtý, který do hloubky rozebírá tajemnou moc a okolnosti, které spojily cesty Geralta a princezny Ciri, a proč by se mocnému osudu nemělo vzdorovat (a ani jej ignorovat).
Nové seriálové zpracování Zaklínače, které přišlo takřka po sedmnácti letech od uvedení polského seriálu Wiedźmin (tedy Zaklínač), se povětšinou urputně drží povídek známých z knižních předloh, až k závěru série tvůrci přidávají notnou dávku vypravěčské kreativity. Příběhy z válkou zmítaného a stvůrami sžíraného světa, který Neflix uvedl, však víceméně fungují a dobře baví.
Hra s morálkou, překládání dilemat a volby mezi „větším či menším zlem“ věrně kopírují atmosféru, která je pro Sapkowského povídky typická. To, že ne každé rozhodnutí je správné a ne všechno je jen černé či bílé, je možná tím nejcennějším, co tato fantasy tvorba svému konzumentovi nabízí, a povyšuje se tak nad šedý průměr.
Souvisí s tím i kontroverze, kterou předloni vyvolalo oznámení, že hlavní vedoucí série bude producentka a scénáristka Lauren Schimd Hissrichová, známá svými aktivistickými postoji kolem rovnosti pohlaví či rasové diskriminace, a nejasné informace, které na veřejnost probublaly v období castingu hlavních postav o požadavcích produkce na „exotický vzhled“ některých postav.
Dřívější obavy, že se ze Zaklínače stane okatá propaganda za každou cenu se snažící nacpat do svého vínku co nejvíce zástupců nejrůznějších menšin, však lze smést ze stolu. Je však dobré o nich mluvit a uvědomit si, že Zaklínač takovýchto témat obsahuje sám dost a nebojí se moralizovat nad genocidou, postavením žen či zarytou xenofobií.
| The Witcher |
(seriál, 8 dílů) Produkce: Netflix Hrají: Henry Cavill, Freaya Allan, Anya Chalotra Hodnocení: 80 % |
