Podobně jako Umberto Eco je i Magris uznávaným vědeckým badatelem, nikoli však na poli sémantiky, ale jakožto germanista. Zatím největšího úspěchu se zřejmě dostalo jeho knize Dunaj, jež sleduje cestu–příběh tohoto bytostně středoevropského veletoku do Černého moře. Prózu na pomezí esejistiky, cestopisu a poezie pojí s čerstvě přeloženou knihou Poslepu především topos moře. Plynutí vodního toku nebo nekonečné přelévání se mořské vody se stává obsesivním tématem italského spisovatele, tématem, které má však hlubokou literární tradici.
Právě v ní tkví největší čtenářské úskalí textu. Jakožto autor odvolávající se na modernistické techniky komponování příběhu se Magris velmi často zaplétá do sítě intertextuálních odboček, v nichž je velmi obtížné se zorientovat. Román je komplikovanou promluvou hlavního hrdiny Chipicca, jenž se zúčastnil protifašistického odboje na straně komunistů. Prošel si zkušeností koncentračního tábora a v poválečné době i tábora nucených prací v titovské Jugoslávii. Poslepu nemá příběh v klasickém slova smyslu, ale promluva hlavní postavy se rozpadá do několika dějových i časových linek, které si v knize skáčou do řeči, překrývají se podobny nekonečnému zmítání mořské hladiny.
V tom je také možné spatřovat nejsilnější stránku Magrisova románu. V knize není ani tak důležitý příběh, jakožto způsob, jímž je text napsán: rytmicky velmi různorodý, jakoby určený k ústnímu přednesu.
Chippico své vyprávění o revolučních aktivitách pojí s příběhem Argonautů a výpravou za zlatým rounem do Kolchidy. Zlaté rouno v jeho mysli splývá s rudou vlajkou revoluce. V jeho případě má však tato spojitost antiutopické vyústění. Člověk zapletený do dějin, který se snaží změnit jejich běh, nutně naráží na bolest a utrpení. Utopie nabývá podoby moře a jejím završením je přístav, který však znamená konec pouti, smrt ideálu.
Úspěch Magrisovy knihy z velké části závisí na zdařilosti jejího převodu do jiného jazyka. V našem případě se překlad povedl až neuvěřitelně a díky práci zkušené Kateřiny Vinšové si český čtenář může vychutnat jazykovou obdobu všech poloh zkušenosti moře a sledování závažného tématu lidských dějin.
Jedinou nevýhodou snad může být na odiv stavěná sečtělost autora, jež je však v tomto případě používána spíše účelně než nějak efektně.
Claudio Magris: Poslepu
Nakladatelství: Mladá fronta, 2011
Překlad: Kateřina Vinšová
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
