Stydím se, že jsem herec, říká oblíbenec Akiho Kaurismäkiho André Wilms | E15.cz

Stydím se, že jsem herec, říká oblíbenec Akiho Kaurismäkiho André Wilms

Stydím se, že jsem herec, říká oblíbenec Akiho Kaurismäkiho André Wilms
Marx se vrací. V Le Havre si André Wilms po dvaceti letech zahrál stejnou postavu jako v Kaurismäkiho Bohémském životě. Tentokrát po boku Kati Outinenové
• 
ZDROJ: cinemart

Iva Přivřelová

Berlín U Akiho Kaurismäkiho hrál už čtyřikrát. Dvakrát svou nejznámější roli Marcela Marxe – nejdřív v Bohémském životě, za nějž získal Evropskou filmovou cenu, a loni v Le Havre, za nějž byl na stejnou cenu nominovaný. Při setkání s André Wilmsem není těžké pochopit, proč si zrovna s tímto finským režisérem tak rozumí. Sdílí nekonvenční levicové názory na svět i odstup od své profese. Francouzský herec jen víc mluví a gestikuluje.

„Udělejme to interview anarchisticky!“ navrhl hned na úvod rozhovoru.

* E15: Je anarchie řešení?

Nic není řešení, ale i když jsme ztraceni, měli bychom něco zkusit. Všichni jsou teď vystrašení, když něco chcete změnit. A o tom je Le Havre. Pohádka, v níž doufáme, že lidi mohou svět změnit. Rozumově jsem naprosto pesimistický. Ale srdcem jsem někdy optimista.

* E15: Jaká je spolupráce s Akim Kaurismäkim?

Moc nemluví. Velcí režiséři nemluví. Jsou stydliví a velmi úsporní. Hraj jako starý gentleman, to mi akorát řekl. Velký režisér vás neučí hrát. A nic vám nevysvětluje. To, co dělá režiséra velkým, je tajuplné a zvláštní. Není to v řečech. Jednou mi Aki pověděl: André, to je nuda, jak v tomhle byznysu všichni tolik mluví. On mě režíroval jenom hvízdáním. A točí jenom dva záběry, nikdy víc.

* E15: Pak je spokojený?

Nikdy není spokojený, ale z etických důvodů nechce utrácet moc peněz, protože není fér strkat do tohohle zasranýho byznysu peníze.

* E15: Jak se vám pak líbí jiný styl režírování u jiných filmů?

Nudí mě. Když se vám někdo snaží vysvětlovat, kde máte stát, jak máte trpět, že máte říkat své repliky lépe, mluví s vámi jako s dítětem – to je snad dobrá práce? Nesnáším to.

* E15: Tak proč v tom pokračujete?

Mám tři děti. Potřebuju peníze, aby mohly studovat. Ale někdy, jako s Aki Kaurismäkim, to je fantastické. Ne tak hraní, to je O. K., ale můžu s ním potkat inteligentní lidi. To je nejdůležitější.

* E15: Proč jste se vůbec stal hercem?

Nejdřív jsem byl malířem pokojů. Pak jsem byl technikem v divadle. A jednou mě někdo požádal, abych zůstal na jevišti, protože zaplatit technika jako kompars bylo levné. A já si řekl: jestli si můžu touhle pitomou prací vydělat, proč ne? Ale vždycky jsem se za to trochu styděl. Když se mě někdo v taxíku nebo v letadle zeptal, co dělám, říkal jsem třeba lékař nebo architekt.

* E15: Proč se stydíte?

Protože všichni jsou herci. Zvládne to každý. A je to nuda.

* E15: Režisér je dobré povolání?

Na světě je jenom pět nebo šest dobrých režisérů, na zbytek můžete zapomenout. Je tu moc filmů. Moc hluku. Moc informací. Nebo možná deset režisérů by mělo točit. Víc ne. Aki mezi ně samozřejmě patří.

* E15: Kdo ještě?

Z Francie Bruno Dumont, ale na jeho filmy se nikdo nedívá. I Aki má malé publikum. Ale to je v pořádku. Nechci být moc známý. Proč taky. V drahých hotelech a v prvních třídách jsou jen staré ženy. Někdy je lepší být chudý, je to víc erotické. Ale ne zas moc chudý.

* E15: Věříte, že filmy jsou důležité?

Ano, jsou. Herci ne, ani režiséři ne. To je vtip. Nemám nic proti vtipu. Ale nemůžete o něm seriózně mluvit. O životě, o nás, o dětech a pak i o hercích. Když si přečtu rozhovory s herci v novinách, brečím, jak jsou stupidní. Když tam vyprávějí, že hrajou kvůli nějakému zážitku z dětství. Mám rád jen herce, co mají tajemství. Bustera Keatona. Roberta Mitchuma. Nemám rád to velké herectví. Jako Al Pacina, podělaný herec metody.

* E15: Máte rád francouzské filmy?

Ty dřívější, když točil Gabin. Pak náhle z francouzského filmu zmizela pracující třída. Začíná to s Truffautem a Godardem. Hrdinou se stal malý buržoazní Francouz, co má nějaký problém, neví, koho miluje a jak uspět ve světě. Najednou všichni herci a herečky vypadají skoro stejně. Všichni znějí stejně. Střední třída dneska vlastní svět. Všude jsou stejné obchody. Všude jsou stejné značky a všude jsou stejné filmy. Jsme jednotvárná civilizace.

* E15: Vy máte kořeny v dělnické třídě?

Jistě, ale postupně zmizely a jsem středostavovský jako ostatní.

Le Havre

(Režie: Aki Kaurismäki) Novinka Akiho Kaurismäkiho Le Havre, která se poprvé ukázala na festivalu v Cannes, vstupuje do českých kin. Oproti předchozí autorově tvorbě na ní nejsou nové úsporné dialogy a minimalistické herectví předváděné řadou režisérových oblíbených herců. Dokonce ani hlavní postava není nová, André Wilms ji hrál už v roce 1992 v Bohémském životě. Tehdy byl Marcel chudý umělec v Paříži, teď si vydělává jako čistič bot v přístavním městě. Le Havre vyčnívá jako nejoptimističtější snímek finského melancholika, v němž po dobrých skutcích následuje odměna a kde se obyvatelé jedné chudé čtvrti bez řečí spojí, aby pomohli africkému uprchlíkovi. Až jeho melodrama vypadá jako pohádka. Nebyl by to ale Kaurismäki, kdyby se tu zároveň nevyjadřoval i k evropské imigrační politice, s níž silně nesouhlasí. A kdyby se tu neozývaly i tesknější podtóny.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud