Ve svých politických spisech Thomas Hobbes brojil proti zákulisním intrikám. Objevená korespondence ho však usvědčuje z korupce, ponoukání ke zradě a dalších nepravostí.
Strach ze Švédů
Sedmnácté století bylo v Evropě neklidné a plné bojů. Zatímco kontinent se zmítal v třicetileté válce, Anglií otřásala občanská válka mezi přívrženci krále Karla I. či jeho syna Karla II. a příznivci parlamentu. Konflikt vypukl v roce 1642 a protáhl se až do roku 1651. Královi příznivci, čili royalisté, měli zpočátku převahu. Jenže pak do Anglie vtrhli ze severu Skotové podporující parlamentní stranu sporu. Král a jeho věrní se rázem ocitli v nevýhodě.
Filosof Thomas Hobbes patřil k royalistům a obával se, že Skotové přivedou do Anglie největší vojenskou sílu tehdejší Evropy – Švédy. V té chvíli by byla porážka royalistů jen otázkou času.
Hobbes, který vystupoval velmi rázně proti všem špinavým trikům a zákulisním piklím, se v této situaci snížil k „reálné politice“. V dopise, který se podařilo nalézt v archivu londýnské British Library, spřádá plány na to, jak přesvědčit jednoho z nejmocnějších velmožů stojících na straně parlamentu – vévodu z Warwicku – k přeběhnutí k royalistům.
Slibte mu, co chce!
Hobbes doporučoval, aby se s vévodou jednalo v nejvyšším utajení a bylo mu slíbeno prakticky vše, oč požádá – od majetku až po pocty a tituly. Hobbes si sliboval, že s vévodou z Warwicku přejde na královu stranu i početná pozemní armáda a velká část loďstva, jemuž Warwick velel.
Věhlasný filosof a mravokárce byl přesvědčen, že výjimečná situace vyžaduje výjimečné činy. Pro spásu království byl ochoten nejen zradit své ideály o politické fair play, ale také ponoukat ke zradě druhé. Hobbes zřejmě doufal, že se jeho dopis dostane ke králi a ten zařídí realizaci Hobbesových plánů. To se však zjevně nestalo.
Royalisté se pokusili přemluvit vévodu z Warwicku k přeběhnutí na jejich stranu až o několik let později, konkrétně v roce 1648. Marně. Warwick odmítl. Ukázal se nakonec jako zásadovější než mravokárce Hobbes. Naprázdno však royalisté přeci jen nevyšli. Na jejich stranu zběhl z parlamentní strany Warwickův bratr, vévoda holandský.
