Třicetkrát všechno nejlepší, Mňágo

Oslavenci. Populární valašskomeziříčská skupina Mňága a Žďorp pod vedením Petra Fialy slaví 25 let na hudební scéně. Třicítka kapel jim jako Dáreček vysekla hudební poctu

Oslavenci. Populární valašskomeziříčská skupina Mňága a Žďorp pod vedením Petra Fialy slaví 25 let na hudební scéně. Třicítka kapel jim jako Dáreček vysekla hudební poctu Zdroj: t-music

Mňága a Žďorp pojímá oslavy čtvrtstoletí svého trvání originálně. Petr Fiala a spol. vydávají dvojalbum Dáreček, kde čtyřiadvacet českých a šest slovenských kapel překabátilo jejich hity i zapomenuté písně. Z avizovaného zadání, že si oslovení hudebníci s předlohou můžou dělat, co chtějí, vybruslil každý po svém.

Třeba Tři sestry či Sto zvířat v podstatě „jen“ přezpívali svěřené hity v jim vlastním stylu. Z Nejlíp jim bylo se tak stala fanánkovská vyřvávačka, zatímco dvojitý cover Cesta může být cíl (originál Oldřich Janota) je rázem půvabně odsýpající ska jak dělané na letní festivaly.

Jiní šli prvotně po atmosféře textu, jemuž s občasným respektem k původní melodii navlékli hacafraky z domácích skříní. Takto svůj příspěvek pojali vynikající, temní Priessnitz a také Kryštof – teskné Dveře do pokoje, ploužící se kupředu prostřednictvím slezsky zatěžkaných dechů patří k vrcholům kompilace. Richardu Krajčovi se podařil ještě bolestnější pěvecký výraz, než má v předloze Petr Fiala. A to je co říct.

Z interpretů, kteří z předobrazu ponechali jen letmé šlehy (Prago Union, Skyline, Wohnout…), vysoko ční Midi lidi. Původní příspěvek Pete Best zní, jako by jim ho před dvaceti lety ve Valmezu z obýváku do kuchyně diktoval sám Petr Fiala – od A do Z shrnuté veškeré mňágovské atributy a klišé. Tak zní ideální pocta.

Skrz prostá aranžmá šli po náladě písní Tomáš Klus nebo Xindl X, punkovou podstatu Mňágy odhalují v její jednoduchosti Slobodná Europa, v její intelektuální rovině pak Už Jsme Doma.

Z celého projektu čiší především radost a vřelý vztah zúčastněných muzikantů k předloze. Vyznání Živých kvetů („bylo mi sedmnáct a našla jsem někoho, kdo mluvil za mě“) stejně jako jejich verze Spaste svoje duše jsou jedním slovem nádherné.

Zajímavá svědectví přináší přiložený vtipně pojatý dokument z natáčení. Jedni připouští, že by bez Mňágy vůbec nevznikli (Bratři Orffové, Chiki liki tu-a), druzí nedošli k maturitě (Márdi z Vypsané fixy). Upřímně vzpomíná Richard Krajčo na to, jak svou milou Mňágu před lety zavrhl, když Petr Fiala nazval debut Kryštofa „umělou hmotou“. Mimoděk tak sympaticky odkrývá, jak funguje umělcovo ego.

Dáreček tedy v druhém plánu podává i zprávu o stavu české scény, potažmo o jejím táhnutí za jeden provaz. To v dobách, kdy vznikaly nejúspěšnější desky M&Ž, nebývalo zvykem. Možná i proto pestré dvojalbum překvapivě pěkně drží při sobě.

Různí interpreti: Dáreček

Vydavatel: Surikata records, 2012
Hodnocení: 80 %

Autor je spolupracovníkem redakce