Oba nosí dres Břeclavi. Na hřišti se ale nepotkají. Vladimír Malár to umí s míčem, Tomáš Kárný si rozumí s pukem. Viděli se sice poprvé, jejich rozhovor se ale klidně mohl táhnout i do noci.
„Dej to sem, pěkně si tě vyzpovídám,“ hlásí suverénně Malár a chystá si diktafon. „Tak do toho, jsem zvědavý, co z tebe vyleze,“ popichuje ho Kárný.
Malár: Ti novináři jsou strašní, co?
Kárný: Ani ne. Nikdy se nenechám zviklat. Vedu si tu svou. Nemají šanci.
Malár: Fakt? Takže si na tebe nezasedli? Ale asi neměli důvod, když jsi udělal devětatřicet bodů.
Kárný: Ale to nic není. To je jen třetí liga, navíc to bylo loni, letos se mi tak nedařilo.
Malár: To je jedno, já tolik gólů a nahrávek nemám ani za tři roky.
Kárný: Jak vůbec víš, kolik mám bodů?
Malár: Koukal jsem na tvoje statistiky, docela dobré.
Kárný: To já se taky díval, co máš za sebou. Zjistil jsem, že jsme toho prošli tak nějak stejně. Hodně klubů.
Malár: To jo. Nejlepší to bylo ve Slovácku. Tam to bylo super, klub měl peníze a mohli jsme hrát o špici. Jenže pak přišla ta korupční aféra.
Kárný: A proč jsi nešel ven?
Malár: Tohle mě hrozně mrzí. Asi toho budu litovat pořád. Měl jsem nabídku do Udine, italská liga. Byl tam i Mönchengladbach. Ale Slovácko tenkrát nemělo zájem někoho pouštět za tak malé peníze.
Kárný: Za kolik?
Malár: Ve hře bylo nějakých dvacet třicet milionů. A co ty, že jsi nešel do ciziny?
Kárný: Taky jsem mohl, ale vždycky mě tu držela rodina. Ale přeskočím na jiný problém. Proč vy pořád padáte?
Malár: Možná kdyby ten led nebyl tak tvrdý, tak bys padal taky.
Kárný: Já určitě ne. Ale občas se porvu. Jednou jsem měl jet s nároďákem do Koreje a dostal jsem zákaz činnosti kvůli rvačce s jedním Zlíňákem.
Malár: Jak je to vlastně s českým hokejem? Dá se to trochu srovnat s NHL?
Kárný: Tak extraliga není špatná. NHL je hodně sledovaná, ale ukázky, které vidíš v televizi, to hodně zkreslují. Některé zápasy jsou o ničem.
Malár: To naše fotbalová liga se třeba s anglickou srovnávat vůbec nemůže.
Kárný: Přijde mi, že tam všichni jezdí po zadku, u nás nic moc. Ale vůbec hokej je jiný. Vy ve fotbale můžete v poháru vyřadit klidně Bohemku. To kdyby hrál třetiligový klub s extraligovým, tak dostane nakládačku.
Malár: Co říkáš na břeclavské fanoušky?
Kárný: Nevím, přijde mi to nějaké mrtvé. Hrál jsem i krajský přebor a chodilo na nás třeba tisíc lidí. Tady můžeme hrát na špici, jenže furt chodí pár stovek.
Malár: Já zažil éru s Tatranem Poštorná, to chodily i tři tisícovky. To byla paráda.
Kárný: A jak to máte teď?
Malár: Podobné jako vy, žádná sláva. Kdybychom hráli nahoře, tak by snad přišli lidi. Alespoň doufám.
Kárný: No nevím.
Malár: Koukáš v televizi na play-off?
Kárný: Vůbec, už mě to nezajímá. Když si to pustím, tak si u toho čtu. Nebere mě to.
Malár: Ani když hraje oblíbený klub, třeba Kometa?
Kárný: Ani na tu se nedívám. A jak to máš ty? Sleduješ třeba Zlín, kde jsi hrál?
Malár: To mi ani nepřipomínej. Pořád cítím jakousi hořkost, jak jsem tam skončil. Prostě mi o Vánocích zavolali, že končím. Jen tak. Doteď nevím, co si mám myslet. Poslyš, jak to máš s volným časem? Vždycky jsem si říkal, že máte hrozně moc volna. Kárný: Ale zase máme víc zápasů. Bylo období, kdy jsem odehrál pět zápasů za týden. Hrál jsem první ligu a ještě jsem byl na střídavý start ve Zlíně. Hodně drsné a náročné.
Malár: To je super, že můžete hrát za více klubů najednou. Ale neřekl jsi, jak je to s tím odpočinkem.
Kárný: Máme víc volna. Jednou se mi stalo, že jsem skončil 12. února a pak se šlo na led až v květnu. A v létě zase pauza, pohoda.
Kárný: A pijí fotbalisti?
Malár: Tak normálně. Když je nějaká vítězná vlna, tak se skončí na jedno pivko.
Kárný: To je na prd. Když už, tak pořádně. Znal jsem jednoho borce, který si přinesl před zápasem čtyři lahváče. Vypil to a dal dva góly a dvě asistence. A to byl hráč na hranici repre. Někomu to prostě nevadí.
