Oblast Kavkazu objevuje stále více turistů. Arménie, kterou co do pozornosti cestovatelů jako by zastiňovala sousední Gruzie, nabízí cestovatelům kromě hor i unikátní starobylé kláštery. Prohlédněte si fotogalerii.
Arménie je první zemí světa, která přijala křesťanství coby státní náboženství. Stalo se tak už roku 301. S významem křesťanství pro Arménce souvisí i skutečnost, že v celé zemi se nacházejí zhruba čtyři tisícovky klášterů a kostelů. Mezi ty nejznámější patří do skály vytesaný Geghard, antický chrám v Garni, ale i mezi načervenalá skaliska zasazený Noravank.
Přestože se jednotlivé kláštery samy o sobě navzájem příliš neliší, bývají součástí velmi rozdílných scenérií, které jim dodávají na působivosti. To je třeba případ komplexu Sevanavank u tyrkysově zbarveného horského jezera Sevan, ale zejména pak kostela Chor Virap na úpatí pro Arménce posvátné hory Ararat. K jejich smůle se však horský masiv nachází na druhé straně uzavřené státní hranice s Tureckem. To ale nebrání tomu, aby arménské firmy po Araratu nenazvaly například svou variaci na koňak či značku cigaret.
Prohlédněte si fotogalerii:
Specifické lákadlo pak představují zarostlé a polorozpadlé kostely Juchtavank a Matosavank v severoarménské provincii Diližan, které pocházejí z období jedenáctého až třináctého století. Atmosféra v nich může cestujícím z Česka evokovat mírně mladší nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci. Na rozdíl od něj se ale severoarménské dvojici zašlých kostelů dostává menší pozornosti turistů – a to i přes to, že stezka k nim je na rozdíl od mnoha jiných značená.
Situaci se nicméně v Arménii pokoušejí změnit turistická informační centra spolufinancovaná Evropskou unií nebo česká nezisková organizace Člověk v tísni, která stojí za značením tras na jihovýchodě Arménie v oblasti kláštera Tatev. V Arménii však zatím stále platí, že většinu návštěvníků s náboženstvím spjatých míst tvoří místní obyvatelé.
