Láska ke koním není ke koupi
U kolbiště Jezdeckého klubu v Roudníkách na Ústecku se zrovna schyluje ke startu hobby závodu pro děti. Překážky jsou připravené, koníci nažhavení, závodníci jakbysmet. Při představování jednotlivých závodníků u jednoho jména zavládlo hrobové ticho. Při vlastním závodě pak právě tento kůň také skákal za ticha, ačkoli všem ostatním hrála hudba. „Ona to má kobylka takhle naprogramované, když slyší hudbu, tak prostě není k zastavení. Proto raději závodí v klidu a bez potlesku,“ říká předseda klubu Jaroslav Pavliš.
Krizi koně překonali
Úbytek koní, který zaznamenali jejich milovníci na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, naštěstí začíná být minulostí a jezdecký sport se zase začíná vzmáhat.
„Dříve se říkalo, že jezdectví je zábava šlechty. Ta nálepka mu zůstala, ale naštěstí se dostalo i mezi nás, obyčejné lidi,“ říká Pavliš. „Koně si může koupit každý, ale láska k nim, ta není k mání, tu si každý musí vypěstovat. Nejde jen o to, umět je nakrmit, ale hlavně jim rozumět. Třeba jestli chtějí skákat přes překážky, nebo ne. A také je důležité, aby si dvojice kůň – jezdec sedla,“ dodává předseda klubu.
Závody jsou motivem
V Jezdeckém klubu v Roudníkách mají program i pro děti. „Děti se musí naučit, že koně neznamenají jen jízdu a skákání, ale také je třeba se o ně postarat. Nakrmit je, umýt, poklidit ve stájích. To je prostě disciplína,“ říká Pavliš. Za odměnu dostanou od zvířat zpátky lásku, kterou do nich vloží. A motivují je také závody.
Sponzoři a dotace
„Koně nikdy nebyli výděleční, jsme závislí na sponzorech. Máme dotaci od Chabařovic, požádali jsme také kraj,“ poznamenává předseda klubu. Finanční stránka sportu podle jeho slov nemusí být vždycky tak růžová jako zážitek z něj.