Led jsem nechala roztát. Plavu

Sotva přijde studentka táborského gymnázia Zuzana Straková ze školy, už přemítá, kam vyrazí za pohybem. Sport ji provází na každém kroku. Nejdříve se věnovala moderní gymnastice a hrála hokej. Momentálně už jenom plave. „Sport je pro mě vším. Život bez něj bych si asi nedokázala představit,“ tvrdí.
V pěti letech začala s moderní gymnastikou. „Ze začátku mě ohromně bavila, nejvíce švihadlo a obruč. Všude jsem se chlubila, jaká jsem ohebná,“ vzpomíná nadějná sportovkyně. Na krajských přeborech ve víceboji získala zlato a bronz. Nakonec v jedenácti letech s gymnastikou definitivně skončila. „Dcera nikdy nebyla jednostranně zaměřená. Na gymnastice získala obrovský rozsah pohybu. A z toho těžila i v dalších sportech,“ říká otec Aleš. Od první třídy se současně s gymnastikou věnovala také hokeji. Ten hrála i se svým dvojčetem Honzou. „Na hokeji jsem byla jediná holka. A to se mi líbilo,“ vysvětluje. Jako obránkyně nebrala ohledy na nikoho. Ani na svého bratra. „Musíš zbourat zrovna mě? Říkával mi brácha, když jsem ho posílala k ledu,“ vypráví Zuzana. Později mezi sebou soutěžili, kdo složí soupeře dřív k zemi. „Byla výkonnostně srovnatelná s kluky. Navíc i velká bojovnice, která dokázala strhnout ostatní,“ hodnotí trenér Arpád Györi. Hokejová pravidla umožňovala hrát dívkám i v kategoriích, kde jsou až o dva roky mladší chlapci. „Někteří rodiče hůř snášeli, když jejich kluci pravidelně nehráli. Dávali mi najevo, že jsem nežádoucí,“ zklamaně konstatuje. To byl důvod, proč ve dvanácti letech s hokejem skončila.
„Hokej by ze všech sportů jednoznačně vyhrál,“ lituje. Dokonce měla blízko k angažmá v pražské Slavii. Stačilo vydržet ještě pouhý rok.
Po ukončení kariéry na ledě se vrhla už jenom na plavání, které s hokejem kombinovala. Od malička měla vztah k vodě. Cítila se v ní jako ryba. Plavat a potápět ji naučil známý na dovolené v Chorvatsku, když jí bylo pět. V přípravce okamžitě patřila mezi nejlepší a rovnou ji přeřadili do plaveckého oddílu. „Nejdřív se mi tam vůbec nelíbilo. Všichni se mi totiž smáli. Každý měl úžasné plavky, zatímco já jenom tanga,“ vzpomíná s úsměvem. Ze začátku náročné tréninky často zanedbávala. „Pravidelně jsem si chodila odpočinout na záchod. Ale trenéři moji lest prokoukli,“ vypráví Zuzana.
Brzy začala vyhrávat na plaveckých soutěžích. „Medaile jsem sbírala pravidelně ve znaku. Naopak nejhorší byl pro mě motýlek,“ přiznala. Zklamání zažila loni. Když se nenominovala na mistrovství republiky. Jedním z důvodů byl i přestup na víceleté gymnázium. Víc se učila a méně trénovala. Přišla i nemoc. Zlato na domácím mistrovství jí stále schází. „Hlavně ty tréninky by mohly být lepší,“ ví Zuzana o rezervách. Pokud zlepší své osobní maximum o vteřinu, čeká ji nominace do reprezentace. „Chtěla bych zase chodit trénovat ráno s triatlonisty. Abych se posunula ještě výš,“ plánuje si. Kvůli neustálému sportovnímu vytížení neměla čas ani na běžné dětské lumpárny. Pouze jednou na dovolené zkusil kamarád její přesnost. „Vylezl na prolézačku a provokoval, ať ho trefím. Hned se mi to povedlo, rozbila jsem mu šutrem hlavu,“ přiznala svůj jediný malér.
Zvládnout veškeré sportovní vyžití bylo pro Zuzanu časově i fyzicky náročné. Přesto únavu nijak nepociťovala. „Když to člověka baví, jde to samo,“ nepřipouští si Zuzana Straková tréninkovou dřinu.